Oslavy v drogerii

Činnost je jenjakýmsi prozužíváním sil smyslů, jejím vyhořením, ochabnutím, morálka slabostí mozku. Za dynastie Ming neboli Ta Ming vzrostla polygamie a Velký král světla pěstoval na vietnamských plantážích balvnu, sám tkal a produkoval porcelánové destičky. Aby se úředníci ubránili před kočovníky, vystavěl Velkou čínskou zeď a když byly v roce 1556 severní provincie Číny rozvrásněny masivním zemětřesením, přišel Ta Ming wang a prohlásil, že už přírodu víckrát nenechá drancovat na lidských životech či hospodářském blahu, následkem čehož se spustila vlna rolnických povstání. Ženy v Mezopotámii měly od 24. století p.n.l. zapovězeny polyandrii. Trestem vůči prohřešku byla smrt utopením. Podle řídnoucího množství žen v populaci dalo se usuzovat, že v nich stále vězel osten hříchu.

Přemek z Šumperka

Je zabiják, břitvu místo zubů. Porve se a všecky zbije.

Když se napere, zpívá u tupláku:

Kdo mrdce jen nadává,

ten nemiloval ji ani,

neb láska odpustit má

a nezná proklínání.

Návrat ze zablácených cest

Noc se dnem se v dávání si přednosti střídá, dočkej času, buď jako lípa košatá, co svou korunou se bzučícího reje včelek dotýká. Oděj se do chládku, nech ptáčky přiletět. Jen co se naučí zpěvu, do daleka zas odletí. Ciť se jak to poupátko, co z něj se line spanilá vůně a co srdce po něm stůně.

Zdravého člověka vždy polije ruměnec, když napíše báseň

Jen nemocní, nemocní v jádře, nemocní a svatí, podivní a místy zlatí píšou básně, aby je nepolilo, ze všeho přesvědčení, z trampot, z nudy, co já vím.

NEpíšou je banditi v důchodu, staří páprdové v podvlíkačkách, extravagantní ženy, které vypadají jako zbraně, které zrovna jako zbraně nabijeme a odjistíme, než nás devět milimetrů s tlumičem odstřelí, neústupní likvidátoři sebevíce zbláznění do zvuku padajících bowlingových kuželek, NEpíšou je i sloužící na hradě Kašperku, zarytí stoupenci kalicha, svobodní povolanci, ozdoby cirkusů, třeba nejzarostlější muž na světě, NEpíšou je taky hovádka bez špetky soucitu, pilné masy farmářů v odlehlých končinách Nebrasky nebo dobrodružní horolezci dýchající póry klikatého úbočí hor.

Dusil jsem se krví, pískem, sedával kolem ohňů a proklínal život, mohutně si přihýbaje z lihových nápojů. Nikotin a xylen spálily mé plice. Lenošný jak mýval, ničeho nelituju. Poslední zbytky nevinnosti vzaly za své na úsvitu neřesti. Pochodem vchod, jen to vím, že další srdce zkruším. Nešlo mě zabít o nic víc než zombie. A směju se dani z alkoholu!

Jsem hovado. Nemám mravního smyslu.

V umrlém pohledu se zračí pouhé vyčkávání na večer, kdy se knajpa naplní smíchem přivandrovalců z kdejaké pastušky a já budu moci hlásit další rundu na mě. V břiše mám sauropody... jak jinak vysvětlit, že stále přežívám nekonečnou hostinu?

Občas potkáte člověka, který v sobě něco má, něco, čím by mohl léčit, snímat rány a útrapy z čel, co vykříčí do celého světa a jako věstkynin výklad se začne zvolna naplňovat, a to, co slyšíš dnes, tě přivábí, abys přišel i zítra a nechal se balamutit nebo aspoň abys hovoříval s tím problematickým, choulostivým člověkem o tak ohromných událostech, sleduješ ty tekoucí obrazy, které se nádherně jako tvář mladé ženy promeňují v obrazy a barvy ještě zajímavější. Uvádí v nadšení jeho bláznivé řečnění.

Jsem sice prasák ze staré školy, výstřední, ale vždycky mě polije, když čtu ten nadpis zde na blogu, svítí jak neón, krása a symetrie. Vždycky jde totiž o semeno, buď se ujme a není moc kyselý, nebo se neujme, a pak se nemáš s kým sbydlet. Vždycky jde o varlata, když máte jen jedno, tak neuděláte tak krásné děcko. A vy to víte. Jen se bojíte o tom mluvit. Jsou někteří, kteří se nebojej, ale pak končí v kriminálech, mají truchlivý zkušenosti, protože řekli, co si měli jen myslet v duchu.

Je vícero typů, na některé může spadnout world trade centre a nic se jim nestane, někteří vlezou na krasavici a chytí vředa. Jsou tací, co dají na posvátné svazky manželské, mlčky trpí a nechají si zatejkat do bárky lásky a jiní, co se kurví jako kořalečníci, bim bam vytahují bimbasy na prodavačky v trafice a pak se na půdě oběsí. A teď, kartářko, co je, do vytahaných cecek, lepší?! Ani se nezmiňuju o švindlířích, kteří předstírají spokojený rodinný život, zatímco o stovky kilometrů dál vedou ještě jeden, rovnež tak počestný.Ti se poznají po kolínských, že jich maj nastříkano vícero druhů na obleku a vítr burací do skel jejich meďáku, když se ženou z příkopu domů, do toho druhého domu. Mají je vytahané jak štangle od salámu, protože furt tlačí na pilku a ratata tatara se přetahují o flek v posteli.

Časteji trpí na nemoci močového traktu. Není se co divit. Takové nádherné prso s úžasnou bradavkou, do kterého můžete neomezeně kousat, vzbudí sval raz dva. Není těžké být statečný, když člověk žmoulá bradavku. Dokonce se musíte přemáhat, abyste neřvali vzrušením. Neduhy spojené s čuráním u takových počestných otců rodin nejsou nijak vzácné. Dokonce často zajdou za urologem a ten jim potvrdí, co už tušili. Mají kapavku nebo rakovinu prostaty. Na raka jsme všichni dost staří i v mládí. Dejte si před milováním se slečnou v posteli jogurt, uvidíte, že rituály napomáhají sblížení. Lpěte na blízkosti, čistěte si zuby a pouštějte si gramodesky. Nic vás v životě nepřekvapí. A když budete dost vytrvalí, dopracujete se k lákavým šarádám, že i ta nejcudnější se na moment stane solidní nevěstkou.

Jeden strejda říkával: Piš jako zamilovanec. Stejně zmateně jako osoba, které právě oznámily, že celá její rodina zahynula při hromadné dopravní nehodě na dálnici. Při vytržení i při topení děláš stejný pohyb, vztahuješ ruce k nebesům, ne?

The unfed mind devours itself.

Zvonek

Konečně mohu vesele usednout ke svému psacímu stroji a naťukat sračky odceděné krví. Jak jsem se zmiňoval, týden přinesl celou řadu novinek a zvláštních příhod. Ukrajinská mafie na mě nastrčila padesátiletou ženskou, tady se jí říká snatch, aby ze mě vykřesala peníze, protože se bojí přímé konfrontace, že bych je třeba všechny vyřídil jak seriálový hrdina Ray Donovan. V zásadě o nic nešlo, akorát mě chtěla dost nekřesťansky vydírat. Vzhledem k tomu, že už se neozývá, tak ji asi má reakce stačila (zaskočit).

Říkám, že konečně mohu usednout, což není tak docela pravda, protože mám volných asi jen tak patnáct hodin. Poté se začne celý kolotoč znova přelévat do ustálené rutiny, v mém případě ne tak docela nepodobné železné košili, kterou si nechal impozantní charakter císaře Barbarosy odlít, aby se leskl v zrcadlech, kdy slabí hravě zmáhali silné a děti se dožívaly jen tří let, než skapaly na lepry a mory. Řečeno bez příkras: všecko půjde znova k šípku.

Skokan

Bohatý týden na zážitky. Takže už co nevidět, jo a mám nový sestřih, kačerí prdel atd. Pank není tuhej!

Čas je ještě hroznější suverén než prostor! Kdo je placen od hodiny, ví, že ztrácí čas, kdykoliv nevykonává činnost. Na světě platí jen dvě hodnoty. Peníze a penze. Přitom my bychom chtěli být raději křak, kterému se křiví větve. Zvlášť když jsme takové tragické bytosti, podrobené slabostem a mnohým mylům a dychtivě zažehnávajícím v sobě světýlko, či prométheovské ohýnky, svůj jas, který září pouhých dekád do tunelu smrti! Ale ukáže se, že i v jícnu umírámí má bohatý výhodu, může se uspokovat tím, že si v pekle či nebi koupí výhodnější parcelu a v podstatě se může odizolovat od bezďáků či umíněných psychoušů. V pekle mají oddělení pro hlavouny organizací typu Tesco, kde se probírá skutečný stav jejich věcí. Jejich duše, jejich vzdor, které se neopírají o ně samé, ale pro ten malilinký svět, který stačili obsáhnout, budou spáleny na povrchnost a zahynou dřív než bys řekl švec. Stejně nikdy nedosáhnete svých mezí, takže v klidu dělejte, co můžete, nakonec se zbortíte jak ta stará babka na přechodu o holi a než si posbírala nákup, marmelády a nutely pro vnuky, dostala vynadáno od pupkatého traktoristy, který jel náhodou kolem.

Ututlaná

Ta děvka. Ututlala nevěru, dokud se neprovalila. Pak litovala, že se kdy vrhala do peřin s čurákem. Nás známý ji vzal heverem po hlavě, ale nejdřív. Nejdřív vzal heverem po hlavě jejího šamstra. I když měl víc rozumu než ona, protože se pokoušel o útěk, doplatil na to, že nevěděl, proti komu stojí. Ona nevědomost na své straně neměla. Podstatným zdrojem jejího štěstí byla harmonická osobnost, která rezonovala se vším pěkným a zdravým. Uměla si koupit pěkné šaty, nasadit pěkné boty a vzít roztomilý klobouček, uměla se zasmát při hře dětí na pískovišti a když chtěla, dokázala se zamračit na otrapu, který ji ošahával v tramvaji. Vynadala mu tak, že se víckrát na trase do masokombinátu neukázal.

Její kniha života byla popsána očima důvěry v to, co přijde. Tak mi napadá, že nakonec dobré zkušenosti převážily ty zlé a ona mohla tím vroucněji držet na ty dobré. Ale tvářit se, že něco je v pořádku, když není, to dělá jen pokrytec. Kdežto ten její klátič byl samé opojení smyslů, bez sentimentu, erotický, zvířecí typ brutálníka. Žádná kázeň, jen ponížení, hnán korupcí síly, plachý asi jako Radovan Krejčíř. Přiživující se na ješitnosti, naplněn svým významem a důležitostí.