Ta děvka. Ututlala nevěru, dokud se neprovalila. Pak litovala, že se kdy vrhala do peřin s čurákem. Nás známý ji vzal heverem po hlavě, ale nejdřív. Nejdřív vzal heverem po hlavě jejího šamstra. I když měl víc rozumu než ona, protože se pokoušel o útěk, doplatil na to, že nevěděl, proti komu stojí. Ona nevědomost na své straně neměla. Podstatným zdrojem jejího štěstí byla harmonická osobnost, která rezonovala se vším pěkným a zdravým. Uměla si koupit pěkné šaty, nasadit pěkné boty a vzít roztomilý klobouček, uměla se zasmát při hře dětí na pískovišti a když chtěla, dokázala se zamračit na otrapu, který ji ošahával v tramvaji. Vynadala mu tak, že se víckrát na trase do masokombinátu neukázal.
Její kniha života byla popsána očima důvěry v to, co přijde. Tak mi napadá, že nakonec dobré zkušenosti převážily ty zlé a ona mohla tím vroucněji držet na ty dobré. Ale tvářit se, že něco je v pořádku, když není, to dělá jen pokrytec. Kdežto ten její klátič byl samé opojení smyslů, bez sentimentu, erotický, zvířecí typ brutálníka. Žádná kázeň, jen ponížení, hnán korupcí síly, plachý asi jako Radovan Krejčíř. Přiživující se na ješitnosti, naplněn svým významem a důležitostí.
Žádné komentáře:
Okomentovat