Konečně mohu vesele usednout ke svému psacímu stroji a naťukat sračky odceděné krví. Jak jsem se zmiňoval, týden přinesl celou řadu novinek a zvláštních příhod. Ukrajinská mafie na mě nastrčila padesátiletou ženskou, tady se jí říká snatch, aby ze mě vykřesala peníze, protože se bojí přímé konfrontace, že bych je třeba všechny vyřídil jak seriálový hrdina Ray Donovan. V zásadě o nic nešlo, akorát mě chtěla dost nekřesťansky vydírat. Vzhledem k tomu, že už se neozývá, tak ji asi má reakce stačila (zaskočit).
Říkám, že konečně mohu usednout, což není tak docela pravda, protože mám volných asi jen tak patnáct hodin. Poté se začne celý kolotoč znova přelévat do ustálené rutiny, v mém případě ne tak docela nepodobné železné košili, kterou si nechal impozantní charakter císaře Barbarosy odlít, aby se leskl v zrcadlech, kdy slabí hravě zmáhali silné a děti se dožívaly jen tří let, než skapaly na lepry a mory. Řečeno bez příkras: všecko půjde znova k šípku.
Žádné komentáře:
Okomentovat