Šikovná slečna s úžasnou skalkou

Potkal jsem nedávno v baru takového malíře. Amíka. Nějak se mu nedařilo se uchytit už asi sedm let po škole. Víme, že tady mají dost proslulou fakultu patlalů! Pokoušel se mi u třetí rundy překvapivě svěží Korsenkorvy vysvětlit - jako táhnoucí - , že dělá umění. Měl to u sebe.. v kabele. Ukazoval mi ty svoje skicy... tudíž opět nová, odvážná, antiromantická, antiklasická, moderní krása, která mě drásala do nervů svou ležerní zanedbatelností. Srovnal jsem ho s Degasem, fakt působily jeho malůvky tak nějak jednotiskově, též dělal špachlemi i prsty, to byly jasné na první pohled. A taky ho dost dlouhou chvilku nikdo nechápal. Vím, že to bylo přirozeně přehnané, ale přesto mi přešlo přes jazyk. Nepravdy mají mnohem větší setrvačnost než pravdy, myslím.

Nebyl to žádný velký piják, přesto mi připadal zčásti zajímavý. Měl takový uhýbavý, přesto však sebevědomý pohled, který se vás o ničem nesnažil přesvědčit. Nicméně soboty po desáté už jsem příliš jetý, než abych si hrál na psychiatra, na znalce duší.. Kolik tu potkáš lidí nakažených touhou po kráse? Jednoho ze sta tisíc, takže jsem aspoň za jednoho rád.

Maska smrti

Vzpomínání prostupuje a proniká tímhle pokojem jakoby (bez překážky světla) skrytým postupným třením od částečky k částečce z nesčetných součástek šera? To je podstata vzpomínání – vnímání, zrak, čich: svaly, kterými vidíme, slyšíme a hmatáme – ne mysl, ne myšlení: neexistuje taková věc jako paměť, mozek vybavuje jenom to, po čem tápají svaly: nic víc, nic méně.

Zapadlé oči divočáka

Když se kolem čtvrté nacházeli v posteli, už začínal padat soumrak, navíc jemně mžilo. Sylvu potáhl tenký třpytivý závoj měsíce, jako by po ní před chvílí lezl slimák. Byla ještě zčásti pokrytá spermatem z poslední soulože, ale vděčně se usmívala. Ležel vedle ní jak žok, oddechoval snad až příliš hlučně a myslel na své. Pomyslel si, že je štěstí, že ji potkal. Nebýt ní, smolil by teď jen špatné knihy a rozhodně by denně nezasouval. Vstal a přistoupil k oknu, které tajemně osvětlovalo celou místnost zakletou v stínu.

Podíval se zpět do postele. V úzké tváři se jí mihlo uspokojení, oči měla velké a krásné, ale podivně suché, s dlouhými řasami. Vypadala teď skoro jako mulatka, ale věděl, že za normálního osvětlení je to obyčejná baba, obyčejná Češka, která někdy má bobra a jindy ne a je závislá na análním sexu.

Přikázal ji, ať jde uvařit kafe (nebo aspoň meltu). Vstala na jakoby omládlých nohách téměř okamžitě a vydala se bleskurychle do improvizované kuchyňky stavět na ten slavný orientální nápoj.

Existuje víra

Myslíte, že každý zapomene na vše, zahodí všechny své naděje a vyhlídky jen proto, aby se s poživačností dobytčete oddával své tuctové vášni? Ne, my jsme jiní. My stále věříme. Več, to však vám neprozradím!

Modravý prstoklad na zadku

Přes tuto hlavu, většinou bolestně nakloněnou, jako by se byly přehnaly významné osudy – a přece to bylo umění, které ji fyziognomicky zpracovalo tak, jak jinak zpracovává lidskou fyziognomii těžký, pohnutý život.

Gotický tvar

Být nekonečně maličký je pro lidi, kteří jsou nešťastní,záviděníhodný stav,-. Je to trochu jako zmizet
ostatním z očí, ale zachovat si ve světě roli, tak zásadní jako
například počítání času.

Má sklony k vydírání

Jste ve věčnosti leč bídným suchým listem, hříčkou černých větrů.