Zapadlé oči divočáka

Když se kolem čtvrté nacházeli v posteli, už začínal padat soumrak, navíc jemně mžilo. Sylvu potáhl tenký třpytivý závoj měsíce, jako by po ní před chvílí lezl slimák. Byla ještě zčásti pokrytá spermatem z poslední soulože, ale vděčně se usmívala. Ležel vedle ní jak žok, oddechoval snad až příliš hlučně a myslel na své. Pomyslel si, že je štěstí, že ji potkal. Nebýt ní, smolil by teď jen špatné knihy a rozhodně by denně nezasouval. Vstal a přistoupil k oknu, které tajemně osvětlovalo celou místnost zakletou v stínu.

Podíval se zpět do postele. V úzké tváři se jí mihlo uspokojení, oči měla velké a krásné, ale podivně suché, s dlouhými řasami. Vypadala teď skoro jako mulatka, ale věděl, že za normálního osvětlení je to obyčejná baba, obyčejná Češka, která někdy má bobra a jindy ne a je závislá na análním sexu.

Přikázal ji, ať jde uvařit kafe (nebo aspoň meltu). Vstala na jakoby omládlých nohách téměř okamžitě a vydala se bleskurychle do improvizované kuchyňky stavět na ten slavný orientální nápoj.