Zamilovaná misionářka

Když se líbali, prožívala pocity uspokojení... jaké léta nepoznala. Vstaly ji bradavky a cítila v kalhotkách teplé mokro. Neodvažovala si představovat, jaké by to mohlo být, kdyby došlo na lámání chleba...

Její primitivní potíže, kterým měsíce unikala, jí teď připadaly úplně fádní. Mohla se právem pyšnit titulem Královna chlapů. Bylo jich mraky, co si jich obtočila kolem palců, nepochybně dlouho nikdo její rekord nepoláme. Ale jen pro něj si hezky vyholila srdíčko ve stydkých partiích. 

Vyslovila svou poznámku statečně, ačkoli si v téže chvíli uvědomila její zbytečnost – stačil jediný pohled do jeho nasraných očí. 

"Táhni k čertu, huso!" vyštěkl na ni.
Zůstala na něj zírat v němém odporu.
"To mi nic neřekneš, krávo?" obořil se. Chvilku jen tak koukali proti sobě.
"Nemám ti co říct. Sbal si svých pět švestek a opusť laskavě můj byt."
"Tak dík, žes mě tu nechala přes nejhorší vlnu korony. Káčo!"
"Už bez invektiv, děkuji. Nechci, abys mi kdykoliv v budoucnu přišel na oči!" Vyjmenoval jí celý zvířetník, ale ona vypadala uvolněně. Díky němu v sobě našla staré ambice a obnovila své naděje do budoucna.
"Neměj strach, nemůžu se už dočkat, abych tě navěky ztratil z hledáčku!"

Pak odtáhl uzlík s hadry ke dveřím, otevřel, práskl s nimi a odešel s po schodech ven. Jen si pro sebe něco brumlal, když bral schody po třech. Na ulici křičel k jejím oknům, že může jít vždycky do hotelu.

Během tří týdnů poznala tři romantické partnery

Může je dokonce popostrčit na vyšší stupeň. Z jejich prostředí studentských kolejí do prostředí velkoměstské české smetánky. Mezi nadučitele kánonu a kantory způsobů. Nikoliv mezi lokaje travky. Tam by už stejně nevydržely ani jednu párty. Beáta měla odjakživa vysoké ambice. Šla na školu mezinárodního práva a domnívala se, že jakmile ji opustí s červeným diplomem v kabelce, otevřou se jí dveře do prestižnějších pater. Měla pravdu pouze zčásti. Opravdu absolvovala s červeným diplomem a opravdu to byla jízda, užila si spoustu fajn cápků na pokec při vodnici a ocasů, na kterých si zajezdila nejmíň třikrát, a taky zkusila na chajdě v Jeseníkách LSD a měla ponuré, hrůzyplné flashbacky ještě týden, ale dveře do vyšších pater zůstávaly uzavřené. I když dvakrát či snad i třikrát šla na pohovor do firmy specializující se na usvědčovaní defraudantů nadnárodních trustů, dvakrát to zkusila u právnické firmy zastupující televizní hvězdy a jednou dokonce u švýcarské pobočky Unijního práva (jako EU), stále byla nezaměstnaná. Beáta byla kočka, nenechte se mýlit, měla nádherné, pěstěné nehty s půlměsíčky, které by zasluhovaly ztvárnit Modiglianim nebo Soutinem, rovněž půvabnou šíji a vlasy, jež se v jemných kotoučcích kudrlatily nad jejím neuvěřitelně šikózním čelem. Zbytek jejího těla byl rovněž prudce nadprůměrný. Ač jí bylo teprve čtyřia či pětadvacet, vypadala zkušeně a působila schopně. Měla jedinou chybičku. Však víte, jak jsou takové kočky odjakživa závislé na pohodlí a luxusu – jak nenávidí všechno, co je ošuntělé, ošklivé nebo nepohodlné. Ona za to nemohla, vychovali ji v tomhle duchu a ona se z těch postojů zkrátka nedokázala vymanit. Zato dokázala něco lepšího. V tomto bezkrevném světě, kde si každý kope na svém písku a staví jen svoji bábovičku, dokázala se vlísat do přízně chlápkovi, který měl opravdový vliv. Bohužel to bylo ještě na výšce, kde se ten vliv týkal pouze univerzity. Kdo chce vědět, o koho šlo, vězte, že to byl pan Peřina. Milan, myslím. Docent nebo někdo takhle vysoko postavený. Měl už dobře čtyřicet, možná i čtyřicet pět, byl rozvedený, syna měl, jestli se pamatuji, taky už na vejšce. V Němcích, samozřejmě, v Jeně, myslím, tam jsou trochu lepší možnosti. Filozofa nebo sociologa. A takového klovla, chodila za ním do kabinetu pod nejrůznějšími a nejhloupějšími záminkami čím dál častěji, pak se stýkali i po škole, ve školní kavárně, kde si jich všimlo víc zvědavých, ne již příliš bohabojných slečen, a ty to pak rozslepičily po celém ročníku. On už byl Peřina dost ojetý tím neustálým přednášením, a tak dívka, tak bryskně krásná, dokázala snadno najít slepé místo v srdci tohoto životního praktika a zapřisáhlého realisty. Rozdávali si to snad už po dvou týdnech, kdy na něj začala spřádat lep. Ale jak už bylo mockrát řečeno jinými, všecko na světě je svého druhu metafora. Takže když tu napíšu dupat, rozdávat si a funět jako králíci, myslím tím pochopitelně nejen ty styky, ale i to dokola, i ty citlivější věci, které dělají zamilovaní nebo páry vůbec. Chodívali spolu nakupovat, do restaurací, do artových kin, divadel, na procházky k řece, zkrátka dělali to, co běžně děláváte vy se svými kluky, pokud na vás mají zrovna čas a náladu. Peřina vypadal dost slabě a nepřesvědčivě, měl na hlavě cosi jako věneček zplihlých vlasů, potil se jak obchodní příručí a tou svou fistulkou nedokázal zastrašit ani opozdilce z prvního ročníku. Jenže prostě studoval, měl nastudováno na dva životy, hafo titulů, přehled o všech soudních přích od dob Lichtenberga až po Jobse, takže měl určitou autoritu a dokázal jí snadno využít, když šlo o jeho privátní záležitosti. A takovou záležitostí se, jak jsme vysvětlili, stala Beáta velice záhy. To on ji představil fotografovi, který jí udělal takové fotky, dá se říct akty, že se staly ozdobou jeho e-mailové schránky na celé měsíce. A jí neuvěřitelně pomohly se sebedůvěrou, dá se říct, že ještě víc zpyšněla, když se viděla takhle božsky hezká, takřka nahá, v nejroztodivnějších kreacích a polohách na nezničitelném již médiu. 

Na Sumatře jedí prsty

Nastavíš mi frndu? zeptal se bez souvislosti a ona se náhle vzepřela: Beze mě bys měl hovno,

ale rychle toho zalitovala,

neboť si připadala levně, když

mu cosi vyčítala, navíc něco tak fádního jako

životní úroveň.

Obsah slov se pral s dýchavičným dechem. Nepřeslechl ani sípavost námitek, jež tu a tam zaznívaly pod vrchním obalem těch trousivých oznámení. Pochopil okamžitě, že před ním stojí člověk zvyklý poroučet!

Tento muž, který se velmi okázale prezentoval, podněcoval pořádání různých přátelských setkání a posílal dárkové poukazy pouze vyvinutým slečnám v jejich druhé desetiletce věku! Věděl, proč tak činí. Mladé slečny, dosud málo uvyklé gentlemanům, nesmírně potěší, když jim pán s jistou společenskou úrovní dá najevo sympatie. Rády se s takovým kusem seznámí. A co bude dál, ukáže noc. Resp. to přinese teprve budoucnost. Seznámit se ale dá kdykoliv a čím dřív, tím líp.

Všichni dobří klauni

Tak abychom si rozuměli.

Přijaly jste život na vedlejší koleji, protože život jsou samá jestliže a vy jste své dosavadní roky prožily krásné. Nechcete si ničit vzpomínky. Teď, když váš tolik milovaný přítel má zájem o tu druhou... Jste asi zaskočené. Není divu, svěřily jste ostatně své štěstí do jeho rukou.

Stačil by jediný dotek jeho citlivé ruky a jímavá něha v jeho pohledu... a odpustily byste mu i zradu! Pravda je však taková, že se vám nepodařilo ze sebe udělat nepostradatelnou osobu - bodl vás do zad, proraziv při tom srdce!

No tak. Neplačte do polštáře. Pláč nic nevyřeší. Pohled na rozteklý make-up není nic moc. Naopak se musíte konsolidovat. Sice jste teď moudřejší o způsob její dráždivé chůze, víte o ní, kde maká, všechno o ní znáte v opojných nesnesitelných detailech, protože jste trávily hodiny tím, že jste jí sledovaly... Ale radím vám dobře. Neptejte se. Proč se vám to stalo. Zakazuji vám se ptát: neboť vím, že není odpovědi, jež by uhasila žízeň. Kdo se ptá, hledá především propast. Jen se tím víc rozbolavíte. 
Nebuďte jak kakabusky. Každý silný obraz se uskuteční, to je jednou jisté. Budete-li si přát, aby jí zhrubly nárty a otekla jako sedmdesátka v lahůdkářství, stane se to... Ale jste-li jednou dívky jak se patří, zaplatíte krutou daň - daleko víc bych vám doporučoval, abyste se s ní spřátelily. Abyste si ji zamilovaly, přestože vám způsobila příkoří... ukradla vám ho! Buďte však silnější než situace, třeba jako moje neskrývaná, už asi dekádu trvající crush Jennifer Lawrence v Pasažérech.

Svedla vašeho boyfrienda jako bezpáteřní sviňa. Avšak neomlouváte trochu moc jeho? Ke styku je potřeba dvou svědomí!

Buďte rády, že váš drahý ex má oči. Kdyby je neměl, společně by vás čekala nezáviděníhodná budoucnost. Takto je načas uspokojen. Dav uchazečů o vztahy byl vždy veliký a je podroben jako my hroznému zákonu Času. Mladší ročníky mají oproti vám výhody. Těla, naivitu. Vy zas máte výhodu moudrosti. A financí, což je velká přednost. Tedy pouze některé z vás mají tyto nesporné výhody.

Radost z dupání je chvilková, nevyrovná se skutečnému blaženství ze setkání dvouplamenů a je analogická tomu, co asi zakoušeli dávní samurajové, když pojedli lotosu a napili se kořeněného vína... Můžete si říct, že aspoň nemusíte předstírat bolesti hlavy a můžete si rovněž místo polehávání v posteli koupit něco na sebe. Hadříky mají větší kouzlo než zásun, alespoň podle mě. (Zde mě berte s gránem soli, do mě nikdo nezasouvá.)

Prý mám zaplatit nájem

Penis vypouští balónky dětí o půl skoku napřed do času. Hlava je na vedlejší koleji.

vykrápět semenem ženský klín, jako kněz vykrápí otevřený hrob

Musím myslet v jednom kuse

na tu hříšnici

Dělá prý teď v Zlaté Huse

číšnici

V jeskyni deště, v lesklém světě

Zkouším tvou krev

Je tam, je ve rtech ještě

Jsi blízká, v dálce kdes

Jsem tady

včera a dnes s

tebou naposledy

Odcházela potkávaná

Přicházela nezvaná

Němá ryba mělká vana

Potmě v ní až do rána

Ráno ke mně mluvil Bůh

pohlédl jsem do hlubin jejich nezapomenutelných očí

kletba mě nezastihla

jen jedenkrát dolehly ke mně ty něžné vzdechy

Vrzly dveře

Její krása si nezadala s výbušností ekrazitu a on měl to štěstí, že do ní zasouval. Poznali se na pouti.

"Měla by ses zamilovat," říkal pomalu, zatímco do ní soustředěně zajížděl.
"Třeba jsem včera jednoho takového potkala," odtušila zasněně.
"Je to Lukáš?"
"Ne."
Bylo ticho.
"Co je?" řekl jsem.
"Nechala jsem se pozvat na skleničku a skončili jsme tady. Máš nějaké dlouhé vedení. Chápeš, že ti dávám všecko, co momentálně mám?"
"Víš, o čem je úspěch. Jsi tvrdá, dravá, prostředky tě nezajímají, staráš se jen o cíl..."
"Co to tu meleš? To seš tak ujetej?" odtáhla se od něj. Hrdost se jí začala válet u noh postele.
Přestal jí masírovat údem.
"To je fuk. Já už stejně musím jít. Tak se měj. A pozdravuj ode mě mámu."
"Neber si, ty gigolo, její jméno do huby!" křičela už jak smyslu zbavená. Zdála se disgustovaná.

Myslím, že v jistém smyslu vidíme věci správně, když je vidíme poprvé. Alžběta byla prvotřídní materiál, libové, tuhé masíčko, nikde žádný přebytečný tuk, jen tolik, aby zvýraznila ženskost, rozumíte, ale neměla žádný charakter. Neuměla se druhému dát, protože se bála citové újmy. Stuprum si ale myslí, že dokud důvěrnost plodí lásku, sbližujte se a otvírejte navzájem, jakmile však začne plodit opovržení, pochyby atd., ustupujte, i když vám ta zrzka připravila tolik hezkých chvil rukou. Dále si myslí, že hezký člověk na hezkém koni je nejvznešenější tělesný zjev na světě. To nicméně dovedou posoudit jen lidé, kteří tradičně umí zacházet se zvířaty, najmě s koni. Takových je pomálu. Zatřetí: Swift si o ženách nemyslel nic pěkného, ale třeba o koních řekl toto: Lidmi je třeba opovrhovat jako opicemi, koně je nutno uctívat jako bohy. Nebo tak nějak, už se mi přesná znění ztrácí. Je to zase opačný extrém, jak vidíte. Povýšit koně na něco hrdinského, ba mýtického, to mi nepřipadá v cajku. Něco jiného učí, bájesloví. Která z vás by hluboce nemilovala okřídleného koně - Pegase? Doma sice máte hřebce, ale takový Pegas, to je zrovna jinačí liga. Učiňte si z něj jezdce po obloze, dovedete-li jej zkrotit. Hlavně ale nedosahujte onoho stupně slepoty, kdy ona dovádí na Pegasovi, zahýbá ti ve tvé vlastní posteli, na tom není nic hezkého! Nebesa. Kůň vůbec je taková potvůrka, má vlastně oproti krku dost miniaturní hlavu, ne? Představte si to jako dračí hlavu usazenou na okapové rouře. Je slabá a malá proti krku. 
Ale dost o koních. Alžběta byla chvilku milá, přítulná, ale pak se ukázalo, že je jen zdařilý řert. To celé její ovzduší copů a batikovaných hadrů, jsem přesvědčen o tom, že tak činila se zlomyslným humorem, aby mě zkoušela. Co vydržím. Žádala obdiv, i když věděla, že ji mohu pouze odsuzovat.