Vrzly dveře

Její krása si nezadala s výbušností ekrazitu a on měl to štěstí, že do ní zasouval. Poznali se na pouti.

"Měla by ses zamilovat," říkal pomalu, zatímco do ní soustředěně zajížděl.
"Třeba jsem včera jednoho takového potkala," odtušila zasněně.
"Je to Lukáš?"
"Ne."
Bylo ticho.
"Co je?" řekl jsem.
"Nechala jsem se pozvat na skleničku a skončili jsme tady. Máš nějaké dlouhé vedení. Chápeš, že ti dávám všecko, co momentálně mám?"
"Víš, o čem je úspěch. Jsi tvrdá, dravá, prostředky tě nezajímají, staráš se jen o cíl..."
"Co to tu meleš? To seš tak ujetej?" odtáhla se od něj. Hrdost se jí začala válet u noh postele.
Přestal jí masírovat údem.
"To je fuk. Já už stejně musím jít. Tak se měj. A pozdravuj ode mě mámu."
"Neber si, ty gigolo, její jméno do huby!" křičela už jak smyslu zbavená. Zdála se disgustovaná.

Myslím, že v jistém smyslu vidíme věci správně, když je vidíme poprvé. Alžběta byla prvotřídní materiál, libové, tuhé masíčko, nikde žádný přebytečný tuk, jen tolik, aby zvýraznila ženskost, rozumíte, ale neměla žádný charakter. Neuměla se druhému dát, protože se bála citové újmy. Stuprum si ale myslí, že dokud důvěrnost plodí lásku, sbližujte se a otvírejte navzájem, jakmile však začne plodit opovržení, pochyby atd., ustupujte, i když vám ta zrzka připravila tolik hezkých chvil rukou. Dále si myslí, že hezký člověk na hezkém koni je nejvznešenější tělesný zjev na světě. To nicméně dovedou posoudit jen lidé, kteří tradičně umí zacházet se zvířaty, najmě s koni. Takových je pomálu. Zatřetí: Swift si o ženách nemyslel nic pěkného, ale třeba o koních řekl toto: Lidmi je třeba opovrhovat jako opicemi, koně je nutno uctívat jako bohy. Nebo tak nějak, už se mi přesná znění ztrácí. Je to zase opačný extrém, jak vidíte. Povýšit koně na něco hrdinského, ba mýtického, to mi nepřipadá v cajku. Něco jiného učí, bájesloví. Která z vás by hluboce nemilovala okřídleného koně - Pegase? Doma sice máte hřebce, ale takový Pegas, to je zrovna jinačí liga. Učiňte si z něj jezdce po obloze, dovedete-li jej zkrotit. Hlavně ale nedosahujte onoho stupně slepoty, kdy ona dovádí na Pegasovi, zahýbá ti ve tvé vlastní posteli, na tom není nic hezkého! Nebesa. Kůň vůbec je taková potvůrka, má vlastně oproti krku dost miniaturní hlavu, ne? Představte si to jako dračí hlavu usazenou na okapové rouře. Je slabá a malá proti krku. 
Ale dost o koních. Alžběta byla chvilku milá, přítulná, ale pak se ukázalo, že je jen zdařilý řert. To celé její ovzduší copů a batikovaných hadrů, jsem přesvědčen o tom, že tak činila se zlomyslným humorem, aby mě zkoušela. Co vydržím. Žádala obdiv, i když věděla, že ji mohu pouze odsuzovat.