Černá znamená ciao životu

Slyšel jsem, jak se moje nabíječka pohybuje tiše po červeném koberci. Probudil mě svěží vzduch a šumot horlivě se činícího deště. Nahý jsem mu vyběhl vstříc. Blížilo se svítání.
Pro mě je důležité, když chci s holkou chodit, jak odpoví na otázku, co ví o Odyssei. Moc málo, odpoví třeba. Ale cokoliv řekne, vždy má záruku, že s ní budu chodit.
Učím ji pak ve vztahu, že jakékoli konání je marnost, a navádím ji žít jen přemýšlení, čistému hloubání.
Být nesmrtelný je nicotné. Všichni tvorové, s výjimkou člověka, jsou nesmrtelní, protože nevědí o smrti. Božské, strašné, nepochopitelné je být si vědom nesmrtelnosti. Bůh mne obdařil hojnými a vysokými dary duchovními, a proto nenapodobuji vola, ale ptáky, a nezastavuji se u jediné věci, nýbrž odvážně kráčím k obecnému

Neživotaschopnost II

Víte, jak to bylo s námi. S těmi nepochopitelnými opicemi, které se vyvinuly až v pány a dámy tvorstva. 

Na počátku prý bylo slovo. Bylo-li to tak, nastává otázka, zda mohlo být slovo před slovem. Židi věděli, proč měli tak neurčitý, nepostižitelný a v mnoha ohledech záhadný jazyk. Jedna věc u nich znamenala dvacet pojmů... včetně smyslu té které věci. Hebrejština je jeden z mála jazyků - třeba spolu s féničtinou -, který se dá snadno ojebat a předstírat, že jste v něm zběhlejší, než jste. Třeba u zkoušek na faráře. Nebo kde ji vy, ženy pronikavého osudu, můžete upotřebit. Jejich "davar" znamená pozadí, podstatu, smysl nějaké věci a... v nářečí "sex se zběhlou pětadvacátnicí až třicátnicí, ve kterém je smyslem dobrat se orgasmu..." Rusové byli natolik napřed, že davar přeonačili na davaj. A tady tomu rozumíte i vy, když nějaký Rusek za vámi přijde a řekne ono hebrejské... davar!

Dostaneš ji - i když se brání

 Mám rád ženy s faldami, jaké mívají sloni.

Kvantový skok do neznáma

Otvíral ji, jako by otvíral dveře trezoru.
Brutálně a bez cavyků.
Nedělal to pomalu a nedbale, poněvadž tu nebyl proto, aby s ní prožil romantický vztah...
Muž a žena se líbají - když jim je patnáct. Později souloží - a tím to taky hasne. Sexuálně orientovaný svět je pro dospělé, kterým už z očí opadaly šupiny. Komu je přes jednadvacet, nesbližuje se. Pouze dupe.

Císař a kancléř - pohyb a strava

Ó, čase ženiny pyramidy. V mládí jako lusk, ve stáří jak zkyslé hrozny. Jak vidno, člověk se musí prokousat hromadou nesmyslných skřeků, slovního harampádí a nesouvislých žvástů, aby se dostal k jedné rozumné poznámce nebo přímému poznatku z hrdla své holky. Tvrdí, že jsou kované v rétorice, ale když je necháš mluvit, otvírají jen zobáčky a plácají ty své blábolky! Které se naučily v prváku na zdrávce. Hodiny a hodiny diskutují s best friendkami, jestli je tamten kořen volný. 

Já jsem úplně jiný. Když mám zájem o dívku, hned jí to naznačím. Slovem a důrazně. Že mám o to a to tělo zájem. Nemůže-li se té cti a toho štěstí dostat mně, ať se jich dostane druhým borcům. Odmítne-li mě, což se stává téměř zpravidla, odejdu rovně a víckrát ji neoslovím. Jak se říká: ať nebe existuje, i když mně bude souzeno peklo... Putoval jsem skrze nepředstavitelné kraje. Ve svých dvaceti jsem trávil prázdniny v klínu těch barbarských končin, kde země rodila normální nestvůry, hady s pěti ocasy a brouky s třemi bodly - na jihu Mauritánie. A to byste se přímo posraly přes tanga na ty kamínky, kdybyste měly na tamějších zalezlých plážích strávit jedinou noc. Bez světla, bez oblečení se tam téměř nedá přežít. Měsíc tam má stejnou barvu jako nekonečný písek. Tam mají ženy společné a chlapi se tam živí výhradně lvím mase. Nebylo jim divně, ani když sežrali hady, špičaté hroznýše nebo co. Žebrali, kradli, lhali, byli lakotní, podepsat se neuměli, ale něco v nich bylo. Tam ještě byly jakési nápodoby mužů, kteří měli těžké dětství i dospívání, byť se vyjadřovali dost neartikulovaně. 

Chcete-li tam zažít sakumprásk vše, vydejte se do lesa. Veškeré kroky, i v těch pralesích tam, znásobte sluncem, žízní a strachem z žízně. A co vy víte o délkách, jaké se tam rozprostírají? Je to tam jako obří bludiště a vy jste neustále v jeho středu... Někdy se vám zdá, že už už jste na okraji, ale pak zjistíte, že ty obrysy toho okraje jsou ještě příliš spletité a zmatené, než aby naznačovaly cestu ven. Vážně se tam cítíte jako ve skalním výklenku nesmrtelných. Pokud se sami svou zpupností nevyhloubíte do povrchu kostrbatého hrobu. Kolikrát asi jsem tam potkal všeználky, kteří tvrdili, že jsou znalci žen? Dost krát. Ale co se ukázalo? Že byli první, které místní děvy vysmály. A já si tam aspoň párkrát zašukal (Elvíra slula) - v paprscích zapadajícího nebo vycházejícího slunce. 

Procházel jsem tam všelijaké shopy. Dají se tam koupit všemožné zlepšováky, topořilky, zmijí kořeny. Figurky v miniaturní velikosti. S ňadry, vaginálními kapsami. Rohožky do vany z materiálu kondomů. Byla tam i jakási autoobsluha pro pány - tourist vagína. Pracuje na baterky, ale zapojíš ji i do zásuvky. V lascivně černém provedení ochlupení. Ale staly se i horší věci, třeba že mě tam pohryzal čokl - žádný oříšek nebo retrívr, ale normální animální hound z nějakého místního Baskervillu... A co se stalo? Myslíte, že mi skoro neřezali nohu o ostrou hranu křemene? Měl jsem ji úplně černou, ale po pár dnech sněť opadla. 

Žili tam lidé neblahého osudu a panovalo v nich nepřátelské ticho. Netečně pohlíželi na cizince, kterým jsem pro ně nepřestával být po celou dobu mého pobytu. Nepřivolili ve vztahu ke mně k ničemu. A to jsem nutně potřeboval útulek, místo k ulehnutí. No přežil jsem, ale neumím si představit druhého, který by přežil.

Duchovní anatomie dechu

Víte, před dekádou jsem si zakládal na tom, že titulek a nezřídka i perex mých článků patří k nejzdařilejším na veškerém blogu. Ale když jsem si uvědomil, co jsou bohdá schopni stvořit některé pomazané hlavy na youtubu, téměř obratem jsem přiznal svou prohru, čili neschopnost a místo, abych se na místě pověsil, hodil jsem příslovečnou flintu do žita... a začal místo tvorby vlastních titulů krást ty zdařilejší. Tak jsem se třeba dověděl, že existuje energetická a duchovní anatomie dechu a že je jí možno nahlížet v kontextu současného dění. Autorem této geniální slátaniny je Radomír Němeček, od vizáže masér - somato neboli fyzioterapeut. Náhodný masér předčil stupruma, to už je fakt na mašli. Věc se má v kostce tak, že kolektivní pole celého fraktálu potřebuje změnu, tvrdí, že potřebuje vnést nový binární kód, tu čárku, chlapa a přerušovanou čárku, ženskou, jedničku a nulu do celého rodu. Jakmile si uvědomíš hodnotu lásky a laskavosti, rodiny a tak dál, měníš tím vlastně zdrojový kód, který se následně začne šířit nejen celým genofondem rodu, ale i celým fraktálem. Celým vesmírem, dá se říct, na úrovních, o kterých se vám ani nezdálo. V každé domácnosti a každém jednotlivém vztahu nyní probíhají tyto změny, vir je jen urychlil. Nedělejte, apeluje na nás, z Vánoc svátky obžerství. A neutrácejte za nesmysly, kterých se pak budete zbavovat. Využijte čas, který je nám dán a zaměřte se jen na sebe, na své potřeby a na to, co je v životě opravdu důležité. To je, oč tu běží...

Ukázal nám dále dost názorně, proč se koronavir zaměřuje na dech, na soustavu dýchání a proč roušky jsou symbolem zmaru. Člověk se dá energeticky a informačně rozdělit na tři části. Spodní část, tamty dolní čakry, náleží zemi. Je to vyživováno pozemským ťingem, který vyživuje celý ten systém. Polarizovaná energie Země nabíjí naše ledviny, to je základní, vitální energie. Poté je to horní část, která má hranici u bodu 22CB, přesně tam, kde začíná klíční kosti - a ta patří nebi. Odsud přijímáme nebeskou ťien či, nebeskou či, nebeskou energii. A pak je tam i střední část. Tam dochází ke vzniku nových kvalit. Představte si, že existuje nějaká jednota - wu dži - tahle jednota je ještě pořád prázdnota. Nepodléhá zákonům prostoru a času. Můžeme si ji představit jako temnou hmotu. Ta neprojevená hmota je v nás wu dži. Z ní se vyčlěnuje ju ánš e. Čili prvotní duch. Načítá plány, osud prochází i ťingovým kruhem a sestupuje do člověka. Způsob, jakým tento malý šen, tedy duch, vstoupí do člověka a naváže se na člověka, je naprosto klíčový. Šokuje ho, že se o tom nikde nemluví a i proto, že tato fakta jsou v čínské medicíně naprostým základem - nikdo jí přesto nevěnuje pozornost. Ani z Číny k lidstvu tyto informace nepřicházejí, věřte nebo ne. I proto o nich mluví. Malý duch vstupuje do člověka skrze pcho - skrze plíce, tuto spirituální esenci. Aby se mohl začít vyvíjet plod, musí se nejdřív esence usadit. Po narození bambína prvním nádechem dochází k odpojení od přednebeského a napojení na nanebeské. Plíce jsou orgánem, který způsobuje, že se vůbec duch může navázat na hmotu. Je to způsob, jakým duch vstupuje do matérie a jakým se ukotvuje v matérii a váže na hmotu. Dále ví hromadu mouder o pětišroubovicích DNA, ale to už se mi tu nechce vypisovat. Ostatně myslím, že jste si udělaly obrázek, kolik toho pan Němeček ví. Nesmírně mnoho, chápete. Pověděl i dost o kanálu Netflix. O dokumentu The Earth. Zničená půda je prý hlavní důvodem skleníkového efektu. Lidstvu zbývá, prorokuje, padesát let. Pak překročíme hranici nenavratitelnosti. Jak jsem řekl, typ má v sobě značný kus žénije, vymýšlí ty novotvary, jak dráteník kroutí pletivo, jak když švihneš milou bičem (přes papulku) a hlavně má ve všem jasno.

Zítra budeme cestovat. Dechberoucí svět nadlidského vám představím na pouhém kvartovém formátu. Propadneme se spolu do temnoty a cestu nám zahradí zeď.

Vyřvala si vibrátor, tak jí ho dej, ty pitomče

Umím si představit člověka bez rukou, nohou, hlavy (neboť že je hlava důležitější než nohy, nás učí pouze zkušenost), ale neumím si představit člověka bez myšlenky nebo bez penisu/vagíny - to by pak byl kámen nebo zvíře. A přesně to, nebo něco horšího, tajemný, všemi mastmi mazaný a svéhlavě pohlcující xml kód zombík s prázdnou hlavou a proradným srdcem se tvoří tak, jak tomu chce společnost. Nejprve se dá do školy, aby otupěla jeho zvídavost. Posléze se k tomu přidají kroužky, které zničí jeho citlivost. V práci ztratí poslední naději, že by mohl být celistvý, vnímající a radující se z každého nádechu a možnosti užívat plnými doušky tu zdejší perspektivu existence, protože je v devíti případech z deseti nucen dělat něco, co nejspíš nemá valně rád nebo co ho vyčerpává tak, až z toho omdlívá. V některých případech propadne iluzi, že je Bohem. A de facto se jím stane, protože zešílí. Šílenství odjakživa mělo pověst něčeho zapovězeného, destruktivního, umístěného mimo vid a za zor lidu. Trestalo se v osmnáctém století v Anglii třeba tak, že všechny ty zhýralce, rouhače, marnotratníky a v nejoriginálnějším smyslu slova libertiny strkaly do vlhkých cel, kde je za přílivu Temže chodily houfně navštěvovat krysy a hryzaly je tak, až v těch temných kobkách na ta hryznutí umírali.  Ale že třeba veliký dobráček Kristus po celý svůj lidský život prokazoval šílenství jakousi úctu, čímž jej posvětil třeba tak, jako vyléčením posvětil nemoc, to už neřeknou.