Přitahovala pozornost svými přednostmi

Čisté svědomí je v životě to nejdůležitější. Máte-li je, můžete se postavit celému světu a poslat každého, kdo se vám staví do cesty, rovnou k čertu!

Povíme si něco o kamarádovi, který měl zvláštní koníček. Lovil dámy do postele.

On osobně si je vyhledával na ulici a nabízel jim peníze, někdy pořádný balík, aby se s ním vyspaly.

Někomu se tento druh intimity může zdát zvrhlý.

Nám to však přijde jenom vtipné.

Jmenoval se Patrik a jeho revírem byla ulice v létě.

Když se podíval hezké dívce do obličeje, bylo v tom mnohem víc než zvědavost. Necítila se už jako obyčejná dívka. Pod tím pohledem jaksi rozkvetla. Stala se nečím neobyčejná a nemohla uvěřit, co se jí to vlastně stalo, když kývla na nabídku a za patnáct minut už před ním stála svlečená. Protože ovládal manipulace myslí, neměl problém opíchat ani vdanou ženu. Staré slova, staré rituály. Vdané ženské byly pochopitelně dražší. Řeči o síle a moci budou ale vždycky přitahovat něžnější pohlaví. Páni nikdy nevyšli z módy.

Druhého dne si v posteli vedle svého muže klepala na čelo.

"Jsem já to ale nána, měla jsem si říct o větší sumu!"

Ostatně nemá cenu uvažovat nad tím, co mohlo být.

Patrikův pyj, slovo, semeno, slovo, její pochva, do níž vléval svoje erotické básně - tucet slov či ještě více. Tak to bylo s každou. Odpovídala mu po svém, vzdechy a nesmysly. Jakmile znovu se zamrkáním otevřela oči, zjistila, že výměna touhy změnila vzduch v celém okolí a ten teď lichotil jejich nahotě.

Až moc obyčejná na to, aby byla takovým tajemným způsobem políbena

Právě jsem měl z knihovny vypůjčenou knihu o pařížském podsvětí a tam se říká, že nejhorší vražedkyně bývají dívenky s andělskou tváří.

Čokoládu nalámeme do mísy

A vzpomenul si na ladně prchající Laň, věčně pronásledovanou, věčně žádoucí - nádherné zlatisté stvoření s růžky na hlavě a jen se míhajícíma bronzovýma nožkama. Vzpomenul si i na to, jak se, postřelená, raněná, nakonec zhroutila.

Úspěšně sbalen

Ve skutečnosti je nový vztah daleko ukvapenější řešení, než by se vám zdálo. Pokud váš předchozí románek ztroskotal na jedné z tisíci drobností, jež by vás normálně ani nedonutily zhodnotit, co jste udělali špatně, máte dost vysokou šanci, že další jako by mu z oka vypadl. A tak to bude pokračovat, dokud si neuvědomíte, v čem je zakopaný pes, laicky řečeno, co je váš největší problém. Uvědomte si, že minulost patří minulost, není třeba se v ní hrabat ani šťourat, pokud jste třeba chroničtí lháři nebo nevěrníci, pořád máte slušnou naději najít si kurvy a gamblerky, které vás mohou milovat, nebo aspoň cinkot vašich penízků.

Nejsnadnější je vztahy ukončovat. Tím, že dáte vaší budoucí ex kvinde, vlastně dáváte najevo, jak málo vám na svazku záleží. Méně těžké, ale rovněž poměrně lehké je přijímat rozchody a rozvody a exekuce a s čistým štítem si nechat srát na hlavu splašky přímo z nevycválaných úst té, které jste přísahali věrnost nebo aspoň jste k ní chovali vyšší, nesobecké city. Ona je totiž špína a špína, kamarádi. Pokud ta vaše je čistá, nemusíte se hroutit, když vám dá stará košem. Jste mravně na výši, pakliže jste jen potřísněni čistou špínou. Horší je, když jde vaše špína přímo z bláta. Pak se není zač omlouvat a lépe je rovnou jednat - zabít se nebo přinejmenším zmrzačit, doporučuji nezabíjet partnerku, obvykle vy jste pak v očích veřejnosti za toho špatného. V případě zmrzačení aspoň naznačujete, že se sebou nemáte slitování, což znamená, že máte lítost pro druhé, a to je zrovna altruistické, venkoncem vysoké, většinou chvályhodné. Pokud tedy následkem vašeho rozhodnutí bohužel umřete, vemete si do hrobu jakousi čest nebo aspoň dobrozdání o ní, vlastně že vám není cizí se nemít rád, což není dvakrát moudré, ale ani to není přímý sklon ke kriminálním činům.

Jestliže každý den dostanete čerstvou a chutnou krmi, rozumí se, že pokaždé stejnou, jistě se vám brzy udělá slina na pokrm jiného typu. To není nic nepřirozeného. V přírodě a mezi zvířaty to funguje jakbysmet. Akorát lidi jsou trochu romantičtěji založení odsouzenci k zpráchnivění kostí a zmrtvění nervů, vzhledem ke snaze všecko demaskovat je podezírám z podvodnému zjednodušování reality, tak například si namlouvají, že láska (tedy vlastně jen působivá, téměř vesmírná excitace neuronů nebo třeba taky taneček neuromodulátorů, které usnadňují synaptickou reakci vzrušení) je spasí - a pokud ne láska mezi pohlavími, pak láska k Bohu, k drobným obratlovcům, k nejrůznějším statkům a pracem, nebo snad k lasturám, stromům, chrličům a nebo třeba bezútěšným pláním Islandu, kde se často hromadí jen ledy.

Žije v něm stigma

Nechme zítřek zítřkem, pořád je ještě dnes. Jelikož mě nálada rychle opouští, řekněmě si něco honem, než to zapomenu. Povíme si něco o naší oblíbené věci - o ženách. Ženy si podvědomě všímají tisíců drobností a ani o tom nevědí. Jejich podvědomí si tyto drobnosti skládá dohromady - a říkají tomu intuice. Ať už mají porcelánově bílou pleť - tu bledost, co není způsobena chatrným zdravím a oči jako bezedná jezírka, nebo vypadají jako české blogerky, vždy mají tuto zvláštní, nepostižitelnou výhodu ducha. Znal jsem jednu, co byla do jisté míry obětí dědičnosti. Po matce sice nezdědila sklony k pití, ale přece jen v sobě měla jistý rys slabosti. Slyšela na jméno Dolores a píchali jsme spolu nesčetněkrát. Byla samý řetízek, samé zuby, samá kost. Od pohledu vypadala jako nepříjemná paní. Leč toto první zdání zmizelo, když se vrhla lačně na pohlavní úd svého šoustkamaráda. Její vejčitá hlava, částečně pokrytá podezřele černými vlasy a pár obrovských uší nikoho nenachaly na pochybách, že je to velice originální duše. Někdy jsem si vroucně přál, aby těch chyb měla trochu méně a místo nich trochu víc vnad, to bych ji snad mohl brát i do společnosti (nebo ji alespoň ukázat několika věrným kamarádům). Ale její technika felace byla tak oslnivě omamná, že před ní padali do prachu mužové všech kast i všech druhů kašpárků. Padali jako mouchy, láskou slabí a bezmocní. Ona si však ze všech vybrala právě mě. A proto jsem o Dolores mohl napsat tento medailonek, který si každý jistě ochotně přečte a navěky zapamatuje. Tak věčná sláva té dívce, která toužila jen po jednom!

Být milována a kouřit.

Lékořice v kapsli

Jedna má nožička
a druhá má nožička
to má strašně ráda

Teplé je to mlaská to
kdejakou věc chytá to
a když ji pustí co bys řek

Nechá si to na památku obrázek

Táto Táto
to jsou přece včeličky koťátko a bláto

Zelené vínko opijí

Paní Serafínová sčítala sloupec čísel. Jednou nebo dvakrát si povzdechla a rukou zabloudila k bolavému čelu. Krabatila ho tak úporně, až se jí na něm zřetelně vyrýsovala mřížka. Aritmetiku prostě nesnášelo. Bohužel se zdálo, že dnes se její život sestává výhradně jen z jednoho druhu počtů - neustálého sčítání malých položek nezbytných výdajů za potraviny, za stočné, za plyn a za její dceru, jejichž součet ji vždycky dokázal překvapit i vyděsit zároveň. Tohle přece musí být špatně! Znovu procházela děsivě vyhlížející sloupec čísel. Udělala jednu bezvýznamnou chybu v řádu stovek korun, ale jinak byl součet správný. 6894 korun, to je ještě o dvě stovky víc než v březnu. Znovu si povzdechla. Teď už ji hlava bolela opravdu ošklivě. Nájem stojí dalších sedm tisíc.

Vtom se otevřely dveře a paní Serafínová vzhlédla. Do místnosti vplula na vysokých podpatcích její dcera Bára. Bára byla velice pohledná dívka se sexy chůzí a v padnoucím černém kabátě. Měla stejně jemné rysy jako její matka a totéž hrdé držení hlavy, ale na rozdíl od modrých očí své matky byla hnědooká a také ústa měla odlišná - nasupená červená ústa, která ovšem nepostrádala půvab. Její nos připomínal nos mladých medvídků koala, kteří jsou při milostných hrách nesmírně přítulní společníci. Vypadala rovněž, že je to bytost poctivá až do morku kostí - a že to byly dobré kosti, dobré k večerním hrám i k sledování televizních událostí.

"Ale mami, vydechla prudce," ty si ještě pořád hraješ na ekonomku?"

"Víš, zlatíčko, nejsem to já, kdo týdně utratí pět stovek na nějaké hlučné pařbě."

"Jenže tentokrát pařba přinesla ovoce - já se, mami, zasnoubila!" hlas se jí zlomil dojetím.

Bystře však zachytila chvilkové zděšení, které se matce usadilo ve tváři.

"Inu, to je... pozoruhodné.. vážně. Kdo je ten šťastlivec, který tě poctí svou věrností až k hrobu?" zvolna modelovala kostrbatý tok myšlenek, které se rozlily jejími plnými ňadry a dodávala si klidu, aby znovu nabyla rozvahy.

Báře se vybarvily tváře.

"Víš.. je to Filip," řekla.

"Ne, ne, ne, absolutně ne. To je ten striptér... o kterém mluvily všechny sousedovic holky, že s ním měly pletky," rozvášnila se paní Serafínová. "Já ti absolutně zakazuji s ním něco mít."

"Věděla jsem, že nemáš srdce," vykřikla Bára a dupla nožkou o podlahu, "jenže to neznamená, že si ho nevezmu, protože abys věděla, já už jsem rozhodnutá. Je skvělý v posteli, má mega na kontě a tvrdí, že mě miluje - ideální muž pro život."

"Tvůj otec byl zrovna takový," zamumlala paní Serafínová.