Posel zvěstuje lásku

Dnes je život opět hlučnější, stroje rachotí, čas letí rychleji a změny jsou pronikavější. Idyla je však nesmrtelná, protože je to radost ze života.

S vánkem dýchá jemně

Kde cestovalo se týdny a měsíce, dostaneme se nyní letadlem přes noc. Co jsme se dříve dověděli až po letech, nebo vůbec ne, dovídáme se nyní na síti hodinu od hodiny - ihned. Tak i ty méně příjemné záležitosti se dovídáme rychlostí blesku. Třeba nevěru odkryjeme snadno. Zapneme si facebook nebo podobný kanál. Tam už na nás čeká vzkaz, že naše beruška Iveta, pro kterou bychom ještě včera kloktali azbest, je tři hodiny s agresivním Kamilem ve vztahu, zatímco my ji v květinářství vážeme sladké růže! Co to ale znamená, být ve vztahu? Jejich nová známost je vlastně drama, je samo takový circus maximus, v němž se divoké bestie bez citu hladově vrhají na sebe, aby si užily výměšků těl do krajnosti.

Břečťan na ozdobu

Co leží v nedohlednu, může nám byt blízké. Malá vzdálenost není ještě blízkost, velká vzdálenost není ještě dálka.

Zelená

Vždyť nic není tak vášnivé jako jinošské uctívání, nic tak plaché, nic tak ženské jako jeho neklidný stud. Zřídkakdy narazíte na zajíčka, který by měl nekalé úmysly. Obvykle kolem dívky svých snů poletuje jako noční můra a snaží se zapůsobit svou teprve nedávno objevenou mužností. Až když se mu to po několikerých nezdarech nezdaří, jeho hrdá povaha se naplní hněvem a začne ji upřímně obtěžovat. Jen si vzpomeňte, komu jste kdysi věnovaly svou jeskyňku. Byli to zlomyslní, nezřízení gauneři nebo spíš jemní koloušci? Asi tak půl napůl - přinejmenším v případě těch, které už měly třicet šest chlapů a víc. Ale zjištění, když ho chválíte, že vás pěkně uspokojil, mu lahodí asi tak jako doušek dietní koly. Prostě se překotně napije a jak mu lok sklouzne do bachoru, víc na kolu nepomyslí. Proto nikdy jinocha nechvalte a vždycky si nechte stehna rozevřená pro jiného. Neboť nikdy z pohledu na poklopec předem nevíte, na jakého kašpárka trefíte ani jaké divadlo si troufne rozehrát.

Nejlepší k citovým hrátkám a vydírání jsou ovšem takoví chlapci, kteří se zapřisáhají, že vás nikdy nepřestanou milovat, jenže takových je dneska už jen hrstka. A z té hrstky na to pětadevadesát procent zapomene dřív, než půdu pokryje první letošní mrazík. Proto se dobře rozmyslete, do koho investujete málo a obdržíte z něho maximum. Dívky minulé, přítomné i budoucí, již všechny jste částí myšlenky boží a Jeho záměru, chápete, jaké by bylo vaše osvícení, vaše blaženost, kdyby veškerá rande, jichž se zúčastníte, jež z vás dělají povolné a zranitelné ženy, schopné jen rodit a stěžovat si u bílého vína, se opakovala (kdyby to byl Jeho rozkaz) denně a neustále rozvíjela v děsivé a nepříjemné trojky, čtyřky s výměnou partnerů, pětky, kdy jeden by byl páté kolo u vozu, obligátní gangbangy, sexy po telefonu, únosy mimozemštanů a hromadné znásilňování do všech dírek (i nosních). Kupříkladu již zmínění zelení mužíčkové by si našli i další, vám dosud ztajené dírky, které by zaplňovali svými teleskopickými obušky údů. Kdyby Stvořitel chtěl docílit zničení ženského pohlaví, zvolil by si k tomu neodvratný příděl sexu. Ty utrápené tváře, které by už ani nedokázaly předstírat orgasmy, nýbrž by jen zničeně ležely v poduškách a přijímaly ten nesnesitelný tlukot nevybouřeného pupkatého dědy, který by byl speciálně Jím vybrán, aby jim osolil jejich nepoddajnost, pro kterou ještě před několika pokoleními ženské plémě povstalo ve známost. Umíte si představit tu maškarádu, že by musely ne jednou do týdne nebo jednou do roka sloužit jako nedobrovolné polštáře zhýralých mužských, nýbrž denně, a to prosím ještě neustále doslova každou hodinu a minutu přijímat jejich gejzíry i zpocené projevy po spermatu smrdících varlat, jež by jim i ve snech byly zprostředkovány jako artefakty zbožnění.

Smál bych se, kdyby On je tak nelidsky potrestal, na druhou stranu by jich mě bylo líto.

Muž s balanitidou dopravil vozem domů copkatou školačku

Tři týdny již měl velké jasně rudé skvrny, eroze na žaludu a uhnízdili se mu na něm chlamydie. Přesto nasedl za volant vozu a počkal, dokud školačka nenastoupí, poté, co ji nabídl bomboniéru a ona samozřejmě přijala a jeli lesem a jeli blátivými cestami, než vystoupili uprostřed pustiny. Tam ji ponížil nejprve a pak se do ní vycákal. Teď v sobě nosila dítě ďábla. Nesmí ho za žádnou cenu porodit, i kdyby jí to stálo zlomené končetiny a podlitiny na bříšku. Dívku to nepříjemně rozrušilo, plakala a celá rozbolavělá utíkala hledat pomoc k neznámým chalupám. Jenže nikdo na její sténání nereagoval, asi nikdo nebyl doma. Brzy ji objevil skrčenou u zídky a odtáhl za vlasy někam, kde si mohla vyřvat hlasivky. Tentokrát ji však místo styku čepel nože zabodl přímo do srdce.

"Pamatuj si, že když nechceš píchat dobrovolně, píchnu si do tebe já bez tvého povolení!"

"Jak jsem jen mohla naletět na bombošku..." namáhavě vyrážela poslední hlásky.

"Představuj si, že jsme milenci, kterým to nevyšlo," s úsměvem dodal.

"Nebyla jsem... nikdy ničí.. dokuds mě..." vylézala z ní mrtvá slova.

"Dobře, jak myslíš. Teď přijde ale tma, jen obyčejná tma. Měsíc je taky jenom koule, obyčejná vychládlá koule. Básnici nic nevědí, když plácají o svitu lun...."
V houští mezi pobíhajícím veverkami zatím vychládala kaluž její krve.

Ještě dva dny před Štěpánkou dělal šoféra její kámošce, teprve třináctileté Žanetě. Tak silný byl ten tajemný magnet v jeho nervech, tak rozdrážděná byla jeho palčivá nedočkavost, když viděl její útlá ramínka a růžovou školní tašku. Rozhodl se nalákat ji na lízátko. Malé lízátko vtiskl do její drobné, zmatené ručky jako peníz a když viděl, že se zatvářila nechápavě, připomněl ji, že je kamarád jejího tatínka a že ji chce jen zavést domů. Až bude mít šestnáct, změkne, stane se z ní mátoha po potratu, medúza po nevydařeném vztahu a začne kouřit, nebo pít nebo hulit. Dřív nebo později má každá princezna nějakého toho švába na mozku. Proto chtěl využít její dosavadní nezkušenosti a v lese ji oplodnit, dokud zcela nezvlčí. Uvědomoval si, že jí tím asi zničí dětství a možná značnou část dospělosti, přesto však nemohl ignorovat to šílenství svého penisu, které ho jako v amoku hnalo do další dívčí kapsičky, do dalšího hnízdečka zapovězených slastí, dokud o něj nepřijde, dokud mu ho nějaká k smrti vystrašená školačka neukousne nebo ho třeba nepobodá. Přestože se krutě ozývala balanitida, penis mu hořel jako stodola, rozhodl se, zmítán horečkou nervových zakončení, nepovolit a své odhodlání hodlal naplnit za každou cenu.

Šalvěj v břichu psa

Časem vás vtáhne nějaký nápad do alternativní reality. Tak třeba v naší dimenzi se nemůže něco uskutečnit, proto si svůj nápad podržíte do jiné dimenze, kde se v klidu něco podobného uskutečnit může. Asi nechápete, co tím mám na mysli, tak vám to trošku rozvedu. Když si čtu evangelia, napadá mě, že vybrat si Krista jako oběť asi nebyl ten nejlepší nápad. Ptáte se proč? Odpověď je nasnadě. Protože jeho otec byl Nejvšemocnější Ve Vesmíru. Entita podobného vlivu asi nenechá bez povšimnutí, že mu bezvýznamní broučci na zemi lynčují syna. A proto mě napadlo, že se prostě nikdy neoplácí zabíjet někoho s konexemi. V naší dimenzi je to kontraproduktivní, zato v dimenzi na jiné obydlené planetě, mezi stvořeními, kteří nejsou až tolik podobní lidem, by to možná mělo svoje kouzlo... vraždit just ty, co mají moc a mohou se bránit. Protože když vybiješ a nasereš ty nejsilnější, slabší pod nimi podle zákona o zachování energie taky zaručeně padnou a budou padat až tobě k nohám.. a ty po jejich trupech vystoupáš na jejich padlé, uvolněné místo. Teď už je, doufám, všechno jasné.

Ehm.

Ale nyní už vážně. Něco jsem si pro vás, děvčátka, přichystal. Hrabe mi ve věži, poněvadž mám místo mozku z piva kostku. Sex, tráva a The Velvet Underground, to je život, nebo ne?

Bloudím tmou-pustinou

padá soumrak

vidím jeti kočár noci

zákon odplaty leptá hvězdný roj

a ty se krášlíš pro mne černou rosou

Dlouhé vřeteno hrůzy je jediným svědectvím o údělu člověka, napadá mě, když sedím a dýchám jako dýchavičný druh. Za časného rána ve skvělých vojtěškách rozbaluji cigára. Zapaluji. Hodina třetí je pouhým cinkotem cikánčiných dukátů... doslova prociťují každý záchvěv stébla hrající se mnou hru na otírání. Sedím zcela osamocen na chladných kamenech vprostřed toho děsného pole a cítím, jak se drolí. I v hluboké a tiché opilosti, tak hluboké jako moje černá duše, vítr rozfoukává úzkost po dlouhé, čarokrásné noci plné shotů a dívčích rozparků. Už déle ne. Už déle nemohu zde zanechávat otisk. Jsem jako krasojezdec stojící na klusajícím koni, až na to, že kůň je stárnoucí a kulhavý a že klusá pro mrtvé obecenstvo.

Kéž by některá z vás věděla, jak bolí to neohraničitelné prázdno v místech, kde by měla rozkvétat štědrost a radost a láska. Pak by se možná ruce některé z vás rozepjaly do dálky a zachytily mne...

Ale takto jsem jen přežitek, modrý bizon, kterého si vyšili indiáni na stěnu stanu. A ve vzduchu ten dotěrný dotek skvělých vojtěšek nebo snad jmelí, kdo má znát názvy trav... znovu a znovu mě pálí.. nasazuje si rukavice a zkouší mě v nich políbit.. loupe z mého těla, jako z těla nějaké přerostlé obojživelné želvy, kůži.. želvovinu, svléká krunýř, který se každou noc koupe v lásce s ohromnou mramorovou stonožkou smrti.

Otloukánek

Král vykořisťuje zemi pro vlastní prospěch, jako by to byl jeho stateček. Žije v perfektním přepychu a v naprostém strachu. Zavírá se ve svých palácích, obklopených strážemi.

Kdy aposledy jste byli na maškarním průvodě? Už je to dlouho, což? Zrovna tak já. A tak mi hlavou běží starosti. Co když jsem opravdu nemocen? Nemyslím tělesně nemocen, myslím duševně. Vždy jsem si namlouval, že jsem klaun z cirkusu, který netrpí žádnou depresí ani klaustrofobií, ani nemá strach z mokrého klína. Ale třeba jsem opravdu těžký neurastenik, co to povídám, těžký ochlasta, jehož jedinou náplní života je propít se na druhou stranu?! Abych nezamluvil ten maškarní průvod. Viděl jsem ho před pár dny, mašíroval ulicemi. Zvedal jsem se zrovna na nohy po těžké noci s údy ještě rozlámanými, když tu mi vedle kotníku proskotačil chlapec na nějakém skútru. Vypadal povzbuzen nejmíň pěti gramy extáze. A ten výraz, nijak nesvědčící o letargii, jež se zmocňovala mě, mě naprosto rozhodil.

S automatickým pilotem v mozku jsem se vyvrávoral směrem, odkud on vyjel. Vstříc, jak se mi zdálo, dobrodružství nevídaného rozměru. Místo toho jsem potkal jen o něco živější, autentické čáry máry plus slavnostně oděné kvočny kouřící jednu za druhou u stánku s hamburgery. Uvědomte si, že byl horký srpnový den. Jakkoliv nemám chuť k jídlu, když jsem opilý rumem, pohled na některé nenažrané otylé chlapíky mě ihned vrátil do času Horáce, kdy lukánští volové na pastvě vypadali, jako kdyby na spodku žaludku nosili přilepené choboty a jimi se napásali od počátku světa, tak jim sousta létala do smradlavých, bezedných hub. Prost všeho rušivého i vlivů, jimiž se nelze příliš dlouho chlubiti, tedy přítomnosti dívky, vstupoval jsem střídavě na rozkopanou stezku a pak zas na chodník, v obou případech posetými výmoly. Červená světla signalizovala zákaz přecházení, ale já fungoval v jiném čase. Byl to jen další důkaz mizerné vybavenosti chicagské infrastruktury. Tolik peněz se vyčerpá na ochranu pozemku, na zabezpečení festivalů a slezů a sletů (rozuměj, srazů zlaté mládeže), že přitroublí Amicí za volantem sedanu nemají čas narazit do speciálně jim vytyčených svodidel a nebo vjet do čerstvě položeného betonu. Protože příliš fungují křižovatky, všude visí návěstí a cedule a značky, i když jich není vůbec třeba. Docházelo by ke kuriózním nehodám a víc lidí by přicházelo o životy i finance, vyhasínalo by víc masa, tak jak to má stuprum rád.