Muž s balanitidou dopravil vozem domů copkatou školačku

Tři týdny již měl velké jasně rudé skvrny, eroze na žaludu a uhnízdili se mu na něm chlamydie. Přesto nasedl za volant vozu a počkal, dokud školačka nenastoupí, poté, co ji nabídl bomboniéru a ona samozřejmě přijala a jeli lesem a jeli blátivými cestami, než vystoupili uprostřed pustiny. Tam ji ponížil nejprve a pak se do ní vycákal. Teď v sobě nosila dítě ďábla. Nesmí ho za žádnou cenu porodit, i kdyby jí to stálo zlomené končetiny a podlitiny na bříšku. Dívku to nepříjemně rozrušilo, plakala a celá rozbolavělá utíkala hledat pomoc k neznámým chalupám. Jenže nikdo na její sténání nereagoval, asi nikdo nebyl doma. Brzy ji objevil skrčenou u zídky a odtáhl za vlasy někam, kde si mohla vyřvat hlasivky. Tentokrát ji však místo styku čepel nože zabodl přímo do srdce.

"Pamatuj si, že když nechceš píchat dobrovolně, píchnu si do tebe já bez tvého povolení!"

"Jak jsem jen mohla naletět na bombošku..." namáhavě vyrážela poslední hlásky.

"Představuj si, že jsme milenci, kterým to nevyšlo," s úsměvem dodal.

"Nebyla jsem... nikdy ničí.. dokuds mě..." vylézala z ní mrtvá slova.

"Dobře, jak myslíš. Teď přijde ale tma, jen obyčejná tma. Měsíc je taky jenom koule, obyčejná vychládlá koule. Básnici nic nevědí, když plácají o svitu lun...."
V houští mezi pobíhajícím veverkami zatím vychládala kaluž její krve.

Ještě dva dny před Štěpánkou dělal šoféra její kámošce, teprve třináctileté Žanetě. Tak silný byl ten tajemný magnet v jeho nervech, tak rozdrážděná byla jeho palčivá nedočkavost, když viděl její útlá ramínka a růžovou školní tašku. Rozhodl se nalákat ji na lízátko. Malé lízátko vtiskl do její drobné, zmatené ručky jako peníz a když viděl, že se zatvářila nechápavě, připomněl ji, že je kamarád jejího tatínka a že ji chce jen zavést domů. Až bude mít šestnáct, změkne, stane se z ní mátoha po potratu, medúza po nevydařeném vztahu a začne kouřit, nebo pít nebo hulit. Dřív nebo později má každá princezna nějakého toho švába na mozku. Proto chtěl využít její dosavadní nezkušenosti a v lese ji oplodnit, dokud zcela nezvlčí. Uvědomoval si, že jí tím asi zničí dětství a možná značnou část dospělosti, přesto však nemohl ignorovat to šílenství svého penisu, které ho jako v amoku hnalo do další dívčí kapsičky, do dalšího hnízdečka zapovězených slastí, dokud o něj nepřijde, dokud mu ho nějaká k smrti vystrašená školačka neukousne nebo ho třeba nepobodá. Přestože se krutě ozývala balanitida, penis mu hořel jako stodola, rozhodl se, zmítán horečkou nervových zakončení, nepovolit a své odhodlání hodlal naplnit za každou cenu.