"Nebuďte naivní, kristepane! Copak na tom někomu může záležet? Naštěstí ten chudák je čistá duše a snad se ho zželelo i těm, co případ s chutí rozmazávali."
Celý ten mediální cirkus připomínal rozervaný Poundův epos, kde se vysoké ideály tloukly s tou nejhrubší realitou peněz a moci. Redaktoři sázeli titulky s dychtivostí literárních vědců, ale jejich interpretace pravdy byla stejně roztříštěná jako verše modernisty v krizi. V této změti významů se však vytrácel člověk, o kterého šlo především, a zbyla jen pachuť zneužitého osudu.
Do toho všeho vstoupil mladý Panos, který se jako oddaný pobočník snažil krýt záda tomu, koho už všichni ostatní odepsali. S věrností, která se v těchto kruzích nenosí, sbíral střípky důkazů, aby očistil jméno svého mentora před nenasytným davem. I on však brzy pochopil, že v této hře na viníky a oběti je loajalita jen dalším terčem pro ty, co případ rozmazávají.
Jako poslední naděje se v dálce rýsovala cesta na ostrov, kde v tichu vesnice Íya mohl onen chudák najít azyl před blesky fotoaparátů. Mezi bílými zdmi a modrými střechami, daleko od redakcí, se zdálo být úplně jedno, co si o jeho vině myslí svět tam venku. Tam, kde slunce zapadá do Egejského moře, se snad i ta nejvíce pošpiněná duše může znovu nadechnout a uvěřit, že na pravdě ještě někomu záleží.
Žádné komentáře:
Okomentovat