"A co když to praskne?" Podivila se. "Clo by mohlo prasknout?"
Aby předešli jakémukoli podezření, natřeli spoje beden speciálním ztužujícím lakem, který měl udržet náklad v naprosté izolaci. Tato chemická směs sice zaručovala pevnost, ale její pronikavý zápach se začal nebezpečně šířit po celém přístavišti. Každá další vrstva laku jen zvyšovala jejich nervozitu, protože věděli, že pokud tato pojistka selže, celé jejich tajemství vyjde najevo dřív, než vyplují.
Zpoza stohu pytlů s obilím je celou dobu pozoroval starý loupežník, který v tomto zapadlém přístavu hledal příležitost ke snadnému zisku. Moc dobře věděl, že když se někdo tak úzkostlivě stará o těsnost svého nákladu, nepoveze uvnitř jen levné koření nebo látky. S úšklebkem si v duchu propočítával, kolik by mohl vytěžit z informací o tomto podivném „clu“, které mělo podle oněch dvou brzy prasknout.
Jejich stará dřevěná bárka se pod tíhou nelegálního zboží nebezpečně nakláněla a voda olizovala její boky výše než obvykle. Stačila by jedna větší vlna nebo důkladná kontrola v ústí řeky, a plavidlo i se svými ambiciózními majiteli by skončilo v hlubinách zapomnění. Přesto se odrazili od břehu a doufali, že je temná noc a klidná hladina bezpečně pronesou kolem všech útesů i celníků.
Žádné komentáře:
Okomentovat