“Co byste chtěl s tím pátým?” pravil vyčítavě pan Divíšek. “Vždyť si ani s těmi čtyřmi nevíte rady!” “Pak tedy to musel být někdo z těch dvou, kdo zabil Berkovce: buď jeho tchán, nebo jeho bratr – Ale safra,” vykřikl náhle, “poslouchejte, že ona to udělala ta Kateřina!”
Motiv byl nasnadě, neboť se proslýchalo, že se Berkovec začal v hazardu nebezpečně zadlužovat u lidí, se kterými si není radno zahrávat. Kateřina možná nechtěla dopustit, aby rodinné jmění padlo do rukou vymahačů dřív, než si zajistí vlastní budoucnost. Její úzkost z narůstajících dluhů ji mohla dohnat k činu, který pan Divíšek původně připisoval mužským členům rodiny.
Celý případ navíc komplikovaly veřejnosprávní kontroly, které se v téže době zaměřily na podivné toky peněz v jejich rodinné firmě. Vyšetřovatelé z magistrátu procházeli účetní knihy s takovou vervou, že se tragická smrt majitele stala jen další položkou v dlouhém seznamu nesrovnalostí. Bylo nutné jednat rychle, než úřední šiml odhalí pravdu skrytou za fasádou ctihodného podnikání.
„Přeji vám dobrý večer vespolek,“ pronesl náhle inspektor, který vstoupil do místnosti právě ve chvíli, kdy padlo Kateřinino jméno. Všichni přítomní v tu ránu ztichli, vědomi si toho, že jejich vzájemné osočování může být použito proti nim u soudu. Napětí v pokoji by se dalo krájet, zatímco pravda o Berkovcově skonu pomalu vyplouvala na povrch v záři inspektorovy lucerny.
Žádné komentáře:
Okomentovat