Sochař masa

V mlze zapadlého města, kde lucerny skomíraly pod náporem větru, stál jeho krám – řeznictví, jež páchlo krví a šílenstvím. Říkali mu Švejk, šílený řezník, a jeho oči, divoké jako u vlka, leskly se v šeru, když sekal maso... nebo něco víc. Pamatuji si ten den, kdy ulice ztichla – žádný smích dětí, jen ostrý zvuk jeho nože, co tančil na kostech. Lidé mizeli, šeptali o sklepě plném háčků, kde maso nebylo jen z dobytka. Jednou jsem ho zahlédl, jak se směje nad kusy, jež nikdo nepoznal, a v jeho rukou se třpytil nůž, rudý od vzpomínek, které nikdy nevybledly. Město ho nakonec spálilo, ale ten smích... ten zůstal v mlze navždy.