Kvalitní moudro

Na sametových polích, kde hvězdy hnijí v mlze, ležím, bledý jako mramor, co časem praská, rty mé voní po víně, jež zkyslo v poháru, a ruce chřadnou v objetí stínů, co tančí na hraně ticha. Zrcadla kolem mne prázdná, jen ozvěny plesu, kde masky se smály a vířily v prachu zlata, teď popel padá na můj plášť, kdysi purpurový, a pavouci tkají sítě z mých zapomenutých snů. Ó, jak sladce voní zmar, ten opiový dech, když lustry hasnou a svíce se topí ve vosku, v uších mi zní requiem, co nikdy nedohraje, a v žilách mi tuhne krev, líná jak řeka zapomnění. Kde kdysi kvetly růže, tam trní se vine, v zahradách mých iluzí, kde ptáci už ne zpívají, jen vítr si pohrává s listy, co žloutnou a mizí, a já se směji, hořce, v náručí nicotné nádhery. Pohřběte mne v hedvábí, v tom krásném hrobě ticha, nechť můj poslední pohled spočine na rozpadu světa, na zrcadlech, jež pukají, na víně, jež zhořklo, a na lásce, jež shořela v plameni marnosti své.