V zapadlém domě na kraji města žila dívka jménem Lída, posedlá sbíráním starých panenek. Nacházela je na půdách, ve starožitnictvích nebo je vyhrabávala z popelnic – porcelánové tváře s popraskanýma očima a rozcuchanými vlasy ji fascinovaly. Každou pečlivě umístila na police v svém pokoji, kde na ni zíraly skleněnýma očima. Jedné noci ji probudilo tiché šepkání. Otevřela oči a zjistila, že všechny panenky stojí kolem její postele, jejich hlavy nakloněné k ní. "Ty nás máš ráda," zašeptaly unisono, i když se jejich rty nepohnuly. Lída se pokusila vstát, ale její tělo bylo jako přilepené k prostěradlu. Panenky se pomalu přibližovaly, jejich křehké ruce se natahovaly k její tváři. Ráno našli sousedé dům tichý. Když vešli do Lídina pokoje, stála tam jen další panenka – nová, s jejími rysy, bledou porcelánovou kůží a skleněnýma očima, co se zdály ještě chvíli před tím žít. Na polici mezi ostatními se tiše usmívala.
Nádhera.
OdpovědětVymazatObdivuji, jak dokážeš vystavět napínavou kostru příběhu, mohl by být námětem do sci-fi filmu či hororu.
OdpovědětVymazat