Písek pod Eliasem se propadal rychleji, jako by ho něco s obrovskou silou vysávalo dolů. "Zaxi, drž se!" zakřičel, ale jeho hlas zanikl v dunění, které teď připomínalo spíš strojovnu než přírodní jev. Zax se pokusil zachytit o kus plechu od jejich chatrče, ale jeho kybernetická ruka jen zaskřípala a povolila. Oba se řítili do temnoty, zatímco nad nimi štěnice a Inspektoři pokračovali v chaotickém tanečku – polovina tvorů se vrhala na své tvůrce, druhá polovina se zmateně točila v kruzích díky Zaxovu hacku. Elias dopadl na něco tvrdého a hladkého, co se pod ním lehce zachvělo. Tma byla hustá, ale jeho oční rozhraní se přizpůsobilo – levný model z trhu konečně na něco byl. Kolem něj se rýsovaly kovové stěny, propletené hadicemi a kabely, které сhаbě žhnuly modrým světlem. "Kurva, jsme v nějaký továrně?" zamumlal, když se zvedl a rozhlédl se. Zax přistál kousek od něj, jeho přístroj hučel a anténa se hystericky točila. "Ne továrna," odpověděl Zax a jeho hlas se třásl – poprvé ne ironicky. "Tohle je jejich hnízdo. Nebo spíš... jejich mozek." Před nimi se zvedla obrovská silueta – ne štěnice, ale něco daleko většího. Byla to konstrukce, napůl organická, napůl mechanická: masivní tělo pokryté chitinem, z něhož vyrůstaly kovové trubky a senzory, a v centru pulzující jádro, které vydávalo nízký, bublavý zvuk. Eliasovi se na chvíli zastavil dech, když si uvědomil, že tohle je zdroj dunění – a možná i zdroj štěnic. "To je... Matka?" zašeptal. Implantát v jeho ruce zareagoval okamžitě: "Cíl detekován. Primární hrozba. Neutralizace prioritní."Zax se rozesmál, ale bylo to spíš zoufalé zachrčení. "Skvělý, teď jsi jejich loutka a já jsem idiot, co je sem dostal. Ale hele, aspoň víme, co Kontrolní úřad schovává – živý stroj, co si samo vyrábí armádu!" Elias se otočil k němu: "Ty jsi to věděl?" Zax pokrčil rameny. "Tušil jsem. Hypertrať je jen záminka – chtějí tuhle věc vytáhnout a použít ji. Ale něco se zvrtlo, a teď jsou štěnice mimo kontrolu." Matka se najednou pohnula. Z jejího těla vyrazily dlouhé, tenké paže – ne chapadla, ale kabely s jehlami na koncích, které se mířily přímo na Eliase. "Neutralizace," zopakoval jeho implantát a karabina, kterou stále svíral, se znovu rozsvítila. Elias instinktivně stiskl spoušť a modrý paprsek zasáhl jeden z kabelů, který se rozprskl v jiskrách. Matka zavrčela – nebo spíš zabzučela – a podlaha pod nimi se zachvěla. "Zax, dělej něco!" zakřičel Elias, když se další kabely začaly blížit. Zax se vrhl k svému přístroji, který teď ležel na zemi, a začal zběsile mačkat tlačítka. "Jestli se mi podaří napojit na její frekvenci, můžu ji přetížit – nebo ji přepnout na náš příkaz!" Elias mezitím uhýbal a střílel, ale každý zásah Matku jen víc rozčílil. Jeden kabel ho švihl přes rameno a on ucítil, jak mu do těla proudí něco studeného – data, rozkazy, něco, co ho zevnitř tlačilo k poslušnosti. "Připoj se," šeptal hlas v jeho hlavě, stejný jako od Inspektorů. "Jsi součástí systému." "Nejsem!" zařval Elias a praštil karabinou do dalšího kabelu. V tu chvíli Zax zakřičel: "Teď!" Jeho přístroj vydal vysoký tón a Matka se zastavila – její senzory zablikaly, jako by se snažily zpracovat nový příkaz. Elias ucítil, jak mu implantát slábne, a poprvé za tu dobu měl pocit, že je zase sám sebou. Ale pak se podlaha pod nimi znovu otevřela – tentokrát ne písek, ale kovový poklop – a z hlubin se ozvalo něco nového: hluboký, mechanický hlas, který nepatřil Matce. "Neautorizovaný příkaz. Systém přebírám já."Nad nimi se písek rozlétl a z trhliny vyjela další vlna štěnic, ale tyhle byly jiné – větší, s červenýma očima a zbraněmi vrostlými do těl. Inspektoři na povrchu křičeli rozkazy, ale jejich formace se hroutila. Elias a Zax se podívali jeden na druhého. "Co teď?" zeptal se Elias. Zax se ušklíbl: "Teď už je to osobní."
Žádné komentáře:
Okomentovat