Tu prší

Bylo chladné, prašné ráno na planetě Xerion-9 – nebo možná noc, protože obloha nad kolonií měla barvu rozbitého holografického displeje, šedou a mrtvou, prošpikovanou záblesky interferencí z orbitálních satelitů. Elias Vorn stál před svým chatrným obydlím z plechu a křemenitých desek, kůže mu svrběla od prachu a nervové implantáty v levé ruce ho špatně naladěné píchaly. Hodiny na věži Kontrolního úřadu odbíjely třináctou, ale nikdo nevěřil jejich času – ne od té doby, co Správce nařídil "optimalizaci chronometrie". Elias sledoval, jak se k němu blíží dvě postavy v černých pláštích – Inspektoři, jejichž kroky doprovázelo slabé bzučení servomotorů v pancířích. "Dneska to přijde," zamumlal si, když si vzpomněl na včerejší zprávu: jeho sektor měl být "přestavěn" kvůli nové hypertratě, což znamenalo demolici všeho, co znal, a možná i jeho samotného. Vedle něj stál Zax, podivín s anténovitýma očima a kybernetickou rukou, která občas cvakala, a suše poznamenal: "Neboj, Eliasi, mám plán – pokud nás nejdřív nepodrobí Testu loajality nebo nepošlou do výsadku proti Těm dole." Elias se otočil, právě když Inspektoři zastavili a jeden z nich vytáhl kovovou krabičku s blikajícími diodami. "Jsi připraven dokázat, že jsi člověk?" zeptal se hlasem, který zněl jako špatně hacknutý vokodér. Elias ucítil, jak mu pod kůží proudí strach – a něco staršího, co vibrovalo v jeho implantátech.Inspektor s krabičkou udělal krok vpřed a Eliasovi se v hlavě rozsvítila červená výstraha – doslova. Jeho oční rozhraní, levný model z černého trhu, zahlásilo "Není detekován bezpečnostní protokol". "Co to, kurva, je?" zamumlal, ale odpověď přišla dřív, než stačil domyslet otázku. Krabička zabzučela a Elias ucítil ostré píchnutí v prstu – nejspíš jehla, nebo něco horšího. "Test loajality začíná," prohlásil druhý Inspektor a jeho hlas připomínal rozkaz z výcvikového tábora, který Elias kdysi viděl v propagandistických archivech. "Selžeš, a půjdeš dolů, k Těm. Projdeš, a můžeš se přidat k Výsadku." Zax se ušklíbl a zašeptal: "Říkal jsem ti, že tahle kolonie je jen čekárna na něco většího. Možná nás hackli, možná nás sledují, nebo nás prostě chtějí poslat na písečné štěnice." Elias se zamračil, ale nemohl popřít, že Zax má pravdu – Xerion-9 nebyl jen zaprášený konec světa, byl to uzel něčeho temnějšího. Písek pod jeho nohama se najednou zachvěl, jako by něco hluboko dole odpovědělo na Inspektorovu krabičku."Připoj se," řekl první Inspektor a ukázal na port na krabičce. Elias zaváhal, ale Zax ho popadl za rameno. "Ne! Nezapojuj se do jejich sítě, to je past – přepíšou ti hlavu a budeme jen další dvojka v jejich seznamu!" Ale Elias cítil, jak ho něco táhne – nejen strach, ale i zvědavost. Co když Test odhalí, co v něm vibruje? Co když to není jen implantát, ale něco, co sem nepatří? Písek se zachvěl znovu, silněji, a z dálky se ozvalo dunění – ne bouře, ale něco mechanického, co se blížilo. Inspektoři se otočili, jejich pláště se zaleskly v matném světle, a jeden z nich zaklel: "Štěnice jdou nahoru. Připravte se na výsadek!" Elias ucítil, jak mu implantát v ruce zableskl – a pak se mu před očima objevila zpráva: "Připojení navázáno. Vítej v Matrixu, rekrute." Eliasovi se před očima pořád míhaly ty tři slova: "Vítej v Matrixu, rekrute." Implantát v jeho ruce pulzoval, jako by se snažil synchronizovat jeho tep s tím duněním, co se blížilo. Inspektoři se otočili k horizontu, kde se zvedal oblak prachu, a jejich mechanické hlasy se změnily v řadu rozkazů: "Připravte výsadek! Formace Delta-3! Zbraně na plný výkon!" Zax chytil Eliase za rameno a sykly: "Říkal jsem ti, nepiš si s jejich krabičkou – teď jsi jejich, a za chvíli budeme oba krmivo pro štěnice! "Než Elias stihl odpovědět, země pod nimi se rozlomila. Z trhliny v písku vyrazily první štěnice – dlouhé, segmentované potvory s lesklými chitovými pláty, které odrážely slabé světlo satelitů. Jejich čelisti klapaly jako hydraulické kleště a z těl jim trčely tenké výběžky, což připomínalo antény – nebo možná senzory. "Kurva, to nejsou jen brouci," zamumlal Elias, když si uvědomil, že ty věci mají na sobě něco kovového, jako by je někdo... upravil. Inspektor s krabičkou se otočil a hodil Eliasovi něco, co vypadalo jako zbraň – těžký pulzní karabin s blikajícím displejem. "Střílej, rekrute, nebo tě rozsekají!" Elias chytil zbraň levou rukou, ale implantát v pravé najednou ožil – displej na karabinu se rozsvítil a ukázal: "Spojení aktivováno. Cíl: Neutralizace hrozby." "Co to, sakra?" zaklel, ale neměl čas přemýšlet – první štěnice se na něj vrhla. Zax se mezitím vrhl k zemi, vytáhl z kapsy podivný přístroj – malý, hučící box s anténou – a zamumlal: "Pokud tohle funguje, jsme zachránění. Pokud ne, tak... no, aspoň to bude rychlý." Elias stiskl spoušť a karabina vyplivla proud modrého světla, který první štěnici roztrhl na kusy. Kovové fragmenty se rozlétly vzduchem a jeden z nich dopadl k jeho nohám – nebyl to jen chitin, ale část obvodu, drobný čip s vyrytým kódem Kontrolního úřadu. "Oni je vyrobili?" zašeptal, ale další štěnice ho nenechala domyslet. Inspektoři se rozběhli do formace, jejich pancíře cvakaly a z ramen jim vyjely automatické kanóny. "Držte linii!" křičel jeden z nich, zatímco druhý se zapojil do sítě a začal synchronizovat jejich pohyby. Elias střílel dál, ale cítil, jak mu implantát pálí – jako by ho něco přetahovalo do jejich rytmu. "Zax, co to děláš?" zakřičel, když viděl, že jeho přítel pořád šťourá v tom svém zařízení. "Hackuju je!" odvětil Zax s šíleným úsměvem. "Ty štěnice nejsou jen zvířata – jsou naprogramované! Jestli změním jejich kód, můžeme je otočit proti nim!"Písek se teď třásl nepřetržitě, další štěnice se draly nahoru, a Eliasovi došlo, že to není jen útok – je to test. Nebo past. Karabina mu v ruce vibrovala a implantát posílal další zprávu: "Neutralizace 12 %. Pokračuj, rekrute." Jedna štěnice se dostala příliš blízko – její čelisti mu švihly kolem nohy a roztrhly mu botu. Elias zakopl, ale instinktivně ji praštil pažbou přes hlavu. Kovový třesk a elektrické jiskry ho překvapily – ta věc zjevně nebyla jen organická. Zax najednou zakřičel: "Mám to!" Jeho krabička zabzučela a několik štěnic se zastavilo, jejich antény se zmateně otočily. "Přenastavil jsem jejich příkazy – teď jsou naše!" Ale radost trvala jen chvíli – Inspektoři se otočili k Eliasovi a Zaxovi a jejich hlasy se spojily v jediný, kovový tón: "Neautorizovaný přístup detekován. Neutralizujte narušitele." Zbraň v Eliasově ruce se vypnula a implantát mu poslal šok skrz paži. Štěnice se začaly otáčet – polovina proti Inspektorům, polovina zpátky k nim."Skvělý plán, Zaxi," zamumlal Elias, když se zvedl a hledal cestu ven z chaosu. Písek pod ním se propadl a on ucítil, jak ho něco táhne dolů – ne štěnice, ale něco většího, co čekalo pod povrchem.