Ach, nejpustší deprese! Ta pravá, ryzí prázdnota, v níž i Nietzscheho propast začne pokyvovat hlavou a říkat: „Brácho, tohle už je moc." Dá se vyléčit? Inu, to záleží. Pokud si deprese najde pohodlný kout v duši, kde si rozloží gauč a pustí si Bergmanovy filmy, těžko ji jen tak vykopneš. Ale naštěstí, i nejtemnější deprese je jen host. A jak každý host, i ona se dá občas přemluvit, aby odešla—nejlépe, když zjistí, že jí už neplatíš nájem a místo toho investuješ do dobré kávy, absurdního humoru a občasného ironického úsměvu nad absurditou vlastní existence. Smrt jako lék? To je asi jako říct, že nejlepší řešení pro špatnou wifinu je rozflákat router. Možná to nastaví jinou perspektivu jak nahlížet na problém, ale rozhodně ho nevyřeší. A Kierkegaard by se tomu asi jen smutně usmál a poznamenal: „Příteli, možná ti chybí jen trochu víry, nebo aspoň lepší kabát."
Žádné komentáře:
Okomentovat