Nedávno jsem byl svědkem jakési rozmluvy. Dva teenageři se trumfovali, kdo z nich je lepší ve 3D střílečce posazené do nerealistického světa. A tu jsem si vzpomněl na své filozofické mládí a že Kierkegaard by pravděpodobně řekl, že člověk, který se zoufale snaží být jedinečný, ve skutečnosti nežije autenticky. Pro něj je opravdová existence spojena s vnitřním vztahem k sobě samému a k Bohu, nikoli s vnější snahou o výjimečnost. V Buď, anebo i Nemoci k smrti často rozebírá zoufalství jako stav, kdy člověk žije neautenticky—buď tím, že se ztrácí v davu (a tak se bojí být sám sebou), nebo naopak tím, že se snaží být někým výjimečným, ale přitom utíká před vlastním pravým já. Vlastně by asi řekl, že posedlost jedinečností je jiná forma zoufalství, protože takový člověk stále hledá potvrzení vně sebe, místo aby našel klid ve své skutečné existenci. Když jsi dobrý ve střílečce (sice útěk, ale při četnosti styků dnešních mladých vychází lepší než sex!), existuje nenulová šance, že jsi duchovně prázdný. Je to jedna z nepřehlédnutelných forem klackovství, řekl by Søren!
Dokonce bych řekl, že by řekl něco jako: "Člověk, jenž se pyšní svou vlastní velikostí, je ve skutečnosti bídnější než ten nejposlednější z davu, neboť jeho pýcha není ničím jiným než zoufalou iluzí, v níž se pokouší uniknout sobě samému. Myslí si, že povznese-li se nad druhé, nalezne v tom své bytí, ale ve skutečnosti jen stále hlouběji propadá neautentické existenci, v níž jeho já není ničím než odrazem marnivosti."
Kdyby byl najezený a napitý a po krátkém románku se služkou celkově spokojený s potřebami, řekl by asi toto, kdyby viděl nějakého povýšence:
"Nejsi-li sám sebou, pak kým jsi? A co je tvá velikost, pokud se neodvozuje od pravdy? Nic než zdánlivost, která tě jednou spálí jako jalový plamen."
My už víme, že na pravdě nezáleží, ale chápeme, že pro něj ještě znamenala mnoho!
Žádné komentáře:
Okomentovat