Irena kráčí ranní tmou,
srdce jí bije klidnou hrou.
V očích jí jiskří tichý žár,
jak hvězdy, co svítí v noční svár.
Vlasy jí hladí vánků dech,
úsměv má v sobě vůni střech,
kde vlaštovky zpívají tichý chór,
o světě krásném bez zlých hor.
Ireno, jsi jak jarní proud,
co v srdcích umí lásku plout.
Kde projdeš, květy rozkvetou,
a ticho zpívá píseň tvou.
Žádné komentáře:
Okomentovat