jsi ranní mlha smíchaná s kouřem
hořkosladká pachuť na jazyku
něco mezi posledním drinkem a prvním nádechem po něm
jsi rozbitý budík, co zvoní ve tři ráno
a já ho stejně nechci vypnout
jsi smích, co bolí v hrudi
dotek, co zůstane i když už tu nejsi
náhlý vítr, co mi rozcuchá vlasy
a já se snažím si namluvit, že mi na tom nezáleží
možná jsi jen stín toho, co bych chtěla
možná jsi jen moje představa
možná jsem si tě vymyslela
abych nemusela přiznat,
že jediný, kdo tu doopravdy je,
jsem já sama
Žádné komentáře:
Okomentovat