Blil by a tvrdil by, že to byl omyl

Andy Kaufman nebyl komik. Byl to umělec, provokatér, mystifikátor. Muž, který si liboval v rozbíjení zažitých konvencí a testování hranic reality. Jeho vystoupení nebyla jen sérií vtipů, ale spíše divadelními performancemi, které často končily chaosem a rozhořčením publika. Kaufman se nebál být nepochopený, ba dokonce nenáviděný. Vědomě provokoval publikum, aby ho vyprovokoval k reakci. Takže nebyl jen komik – byl to provokatér, manipulátor a génius mystifikace. Jeho cílem nikdy nebylo rozesmát publikum obyčejnými vtipy. Místo toho boural hranice mezi realitou a fikcí tak nečekaně, že diváci často nevěděli, jestli se smát, zlobit nebo utíkat. Jeho vystoupení připomínala sociální experimenty. Když zpíval falešné písně jako Tony Clifton, arogantní a příšerně nesnesitelný zpěvák, lidé zuřili – a on se bavil. Když v televizi předstíral zhroucení, diváci byli v šoku – a on si užíval jejich zmatení. Kaufman nežertoval, on testoval publikum. Jak moc vydrží? Jak snadno uvěří lži? Byl mistrem provokace. Když začal zápasit se ženami a prohlašoval se za „mezinárodního šampiona mezigenderového wrestlingu“, jeho nenávistníci řvali vzteky. Jenže to byl právě jeho cíl – chtěl rozproudit emoce. Jeho humor nebyl o smíchu, byl o hraní s lidskou psychikou. A pak přišla jeho smrt. Nebo ne? Když v roce 1984 podlehl rakovině, mnozí odmítli uvěřit. Byl to jen další z jeho triků? Vrátí se někdy, aby se vysmál těm, kteří ho pohřbili? Možná. S Kaufmanem si nikdy nemohl být jistý. Byl to šašek, který nechtěl jen pobavit – chtěl otřást celým světem. A povedlo se mu to.