Přítulná studentka

V roce 2025 se město rozprostíralo pod šedým nebem, plné shonu a hluku. Ulice byly zaplněny lidmi, kteří se honili za úspěchem, majetkem a povrchními radostmi. V tom okamžiku se zjevil Friedrich Nietzsche, jehož ducha přivedla zpět do života tajemná síla koloběhu bytí. Obklopen moderními technologiemi, Nietzsche kráčel po chodníku, oblečený v černém plášti, jeho oči plné vzteku a zklamání. Jakmile spatřil mladé muže a ženy, kteří se usmívali s mobilními telefonem v ruce, jeho hněv explodoval. "Co to děláte?" křičel. "Ztrácíte své životy kvůli nesmyslům!" Lidé se na něj nejprve dívali s nedůvěrou, ale brzy se jeho vášnivý projev stal středem pozornosti. "Dům, auto, bazén! To je váš ideál? Kde je váš duch? Kde je vaše vůle k moci?" Křičel a gestikuloval, jako by chtěl probudit spící duše.
Někteří ho ignorovali, jiní se mu smáli, ale on se nedal odradit. Přistoupil k jednomu mladíkovi, který se snažil vyfotit selfie před luxusním obchodem. "Tyto prázdné ambice tě nedovedou k ničemu!" zakřičel, než mu nakopl nohu. Mladík zakolísal a zavrčel na něj, ale Nietzsche už byl pryč, hledaje další oběť.
Zastavil se u skupiny dívek, které diskutovaly o posledních módních trendech. "Móda je pouhá maska! Proč se neodvážíte žít v pravdě? Život bez filozofie je jako řeka bez vody!" Plivl na zem, jakoby chtěl vyjádřit svůj opovržení.
Dům, auto, bazén. Tyto myšlenky se v jeho hlavě opakovaly jako varovný zvon. Zatímco lidé kráčeli kolem, zabraní do svých malicherností, Nietzsche se stal živoucím symbolem vzpoury proti prázdnotě moderního života.
Ale s každým křikem a výkřikem jeho síla slábla. Ulice, plné smíchu a zvuků, ho pomalu pohlcovaly. Když se rozhlédl, uvědomil si, že jeho slova, i když plná vášně, se zdají být jako prach ve větru. A tak, s pocitem osamělosti, se jeho postava rozplynula v mlze, zanechávajíc za sebou jen ozvěnu svého křiku, která se ztrácela v hluku města.