A přesto, kdo by čekal,
že mravenci začnou pochodovat pozpátku,
že ve sklepeních pod městem roste žíravá tráva,
co šeptá jména těch, co zapomněli?
Kdo by řekl, že obzor je ve skutečnosti
jen zrcadlo, ve kterém se utopila duha?
Jiřička krouží, vysílá signál:
Pozor na ty, kdo dnes nasadí brýle z popela,
na ty, kdo pijí déšť,
a tvrdí, že je to whisky z jiných dimenzí.
V dálce vrčí motor – nebo to snad hučí
prázdné plechovky, které se teď považují za bohy?
Slunce zhasíná na vteřinu, možná dvě,
a někde mezi tím bliknutím a tichem
se rodí otázka:
Co když ta štamprle nejsou hvězdy?
Co když jsou to jen slzy cvrčků,
kteří věří, že svět končí pokaždé,
když někdo zapálí lampu?
Žádné komentáře:
Okomentovat