Je to zvláštní případ

Nedávno mě potkalo nepředstavitelno! Bylo to skoro jak z Rytíře Des Touches. Seděl jsem zrovna na lavičce na takovém poťouchlém náměstí, jež bylo tehdy akorát opuštěné a ponuré jako sama šibeniční pláň a koukal na holuby. Ozývalo se jen plouživé klapání dvou tenisek, které strach či špatné počasí zřejmě občas přiměly, aby si vyšly ven. Tak jsem se obrátil tím směrem.

Byly to tenisky, jak jinak... než... dívčí, New Balance nebo podobná značka. Dívka, která si v nich vyšlapovala, byla mladá a chodila pružně jako gepard a svůdně jako laň. Prošla kolem mně, aniž hnula brvou, a to i když se jsem jí (nenápadně) v poslední chvíli snažil podkopnout nohu. Abych jí mohl pomoci vstát.

Šla dál, jako by se nechumelilo, i když už začlo. Zastavila se v zapadlé kavárničce, kde si sedla ke stolku. Vzala do pěstěných ruček papír, na kterém nabízeli nápoje a tak. Chviličku se nedělo nic zvláštního, pak maličkými krůčky přicházela mladičká, neokoukaná servírka, asi odněkud z Guatemaly. Oslnivě tmavá kráska s dlouhými hezkými vlásky. Měla tác a na něm sklenku. Kostky ledu vábivě cinkaly o sklo. Žvýkačka v jejích ústech bláznivě poskakovala čelistí. Dívka, o níž je řeč, stále ještě vytrvale hleděla do papíru.

Najednou zarachotila motorka. Nebylo to hned, ale asi... poměrně rychle poté, co dorazila.

Dorazil natúrovaný až před slunečníky, na tu terásku. Tancoval na sakramentsky tenkým ledě, napadlo mě. Kdyby držel plyn ještě sekundu, už by bylo po krásné dívce a možná i po té servírce. Každopádně jezdec vypl stroj, seskočil z něj, sundal helmu, ostatně dost nápadnou, a zamával té pružné v teniskách.