Truchlivý rytíř

Uprostřed noci mne probudilo světlo. Nadzvedl jsem se na lokti a druhou rukou jsem si zaclonil oči. Leona, zahalená do prostěradla, seděla v nohách postele, schoulená, obličej zasypán vlasy. Ramena se jí otřásala. Bezhlese plakala.

"Lei!"

Schoulila se ještě víc. "Co je ti?… Leoninko…"

Posadil jsem se na lůžku, ještě ne zcela probuzený, setřásaje ze sebe pozvolna zlý sen, který mě před chvílí tlačil. Děvče se chvělo. Objal jsem ji. Odstrčila mě loktem. Schovávala přede mnou obličej.

"Milá moje."

"Neříkej mi tak."

"Ale, zlatko, co se stalo?"

"Zjistila jsem, že jsi byl u Markéty."

"No tak jsem tam byl, vždyť je to tvá sestra."

"Ale ty jsi tam nebyl proto, abys ji odvezl na letiště. Byli jste tam půldruhé hodiny."

To mne zarazilo. Jak mohla vedět, kolik času jsem strávil u Markéty. Asi měla přesnější informace než jen klípky na fejsu.




Jinak - třídil jsem své vybrané dílo, které prošlo zkoušku času.