úterý 8. února 2022

Zosobněné zatracení


Dosud chodila pouze se slabomyslným prodavačem ze zverimexu a Jáchymem, třeštílkem a cucákem, který pořád bydlel s rodiči v malém podnájmu. Měla tedy chuť své nohy roztáhnout nějakému skutečnému příteli, podnikavému muži, o kterého by si mohla opřít své vábné boky a nebát se, že pod jejím dotykem zjihne. Místo toho trefila na zrůdu, na člověka, který k ženám nijak zvlášť nechoval náklonnost, na démona, který se nebál použít násilí...

Byl na útěku před ženami už desetiletí. Utíkal, kdykoliv nějakou podřízl. Byl krutý, ale jemu se zdálo, že ještě ne dost. Ženy ho děsily, a proto jich svět zbavoval.
Nejradši by se teď všem v obchodě pochlubil páskem upleteným z jejích šlach, ale zpozorněl, když kolem něj prosvištěly vozy "tajňáků". Věděl, že jezdí černou felicií, tak to museli být oni! Koupil si dva red bully a housku s křenem.

Byla zrovna nakupovat hadříky v sekáči a poté měla v plánu jet do restaurace za Jáchymem, když tu kolem výlohy prošel... a zahlédl ji, jak se zkoumavě dívá na ramínko s bělostnou tógou, která mohla být v módě tak kolem roku 30. Naježil obočí, jak ho vyzývavý profil dívky zaujal. Jediný znuděný pohled, který mu vrátila, když ucítila ten jeho těžký na svých lehkých bedrech, říkal: "nečum, strašáku" a rozhodl o jejím životě či spíše smrti. Byl to statný čtyřicátník se žlutou pletí a kdysi mandlovýma očima. Nyní se mu tam ježily jen nenápadné kornouty práchnivějící mázdry po technickém benzínu. Celý působil šedě, a kromě toho, že byl statný, působil spíš sešle a v zajetí démonů. Ale takováto zdánlivá smrt jedince, která je jen drobnou a nutnou lstí ve Velké hře, je ve skutečnosti právě něčím jako uzavřeným, ohrazeným životem, který na této farmě jediné monomanie, na které hospodaří, vydává veškeré úsilí na její renovaci a opětné proudění životodárné síly. Tím, že ho každý podezíral, že tak akorát spí s odpadky, mohl v klidu podřezávat krky nevypelichaným děvčatům s vypelichanými hnízdy, které se moc, jak je jím to vlastní, cítily. Bylo to zařízené tak, jak si to zařídil on. Nepodléhal vyšší instanci, kašlal na Boha, na očistec a peklo. Věděl, že peklo je tady... všude. A že kdo není pekelník, sám skončí v kotli. Nakonec koupila modré šaty s kvítky. Pramen světlých vlasů, jímž pohodila při placení, dával prodavači najevo, že tato dívka sice možná má přítele, ale ne zrovna v tuto chvíli. Usmála se něj, i když tušila, že Amorův šíp to zrovna nebude. Ten prodavač měl charisma jako legitimace do knihovny, ale ona věděla, že každý ferda je dobrý, když dojde k nějakému problému.

1 komentář: