Stáda krav

Seděla v zahradní hospůdce, sluneční paprsky se zlatě zrcadlily v bílém víně, a myšlenky Drahomíry, nasoukané do plátěné blůzky, jaké se nosily za časů našich babiček, zabloudily k zakázanému ovoci. Od posledního styku uběhly dva dny a ona již toužila po onom dobře známém teploučkém masu pyje, po svazování do kozelce a mrdání rozteklé jamky slasti, nakonec i po závěrečném slízávání smetany z žaludu snoubence, a to tolik, že si rukou maně zabloudila ke kalhotkám a začala se uprostřed zpola plné zahrádky hostů prstit.

Zničehonic se u jejího stolu zjevil pingl.

"Mohu vám ještě nějak posloužit, slečno?"

"Ano, jedno přání bych měla, pane," tu se k němu nahnula a pošeptala mu do ucha svou fantazii.
Pingl na místě zkoprněl. Jeho pohled zabloudil do jejího výstřihu. Pak se jí zadíval do očí a omluvně spustil:
"Obávám se, že takové přání je mimo možnosti našich skrovných poměrů, paní. Musel bych se zeptat vedoucího, jestli by případně něco v takovém rozsahu mohl schválit."