Pyká za každou před ní

Vypili jsme ještě kalíšek likéru. Přitom jsme mluvili o nás. Byla to povaha dostatečně hluboká na to, aby si vážila shody mezi námi! Pak jsme se milovali... Johanka byla skvělá milenka vlasů barvy hořící rašeliny a bujných vnad a naučila mě jak vyjadřovat city hudbou, tancem i slovy. Zabil ji naneštěstí po roce našich styků opilý cikán na parkovišti.
Jednou, kdysi dávno, milé slečny, to bylo takhle:
"Tak pojď někam, kde nebudeme všem na očích," navrhl jsem, když se styděla svlékat v šenku. Její věk prozrazovaly pouze drobné vrásky kolem očí, postavu však měla perfektní, a když se usmála, což dělala pořád, vyzařovala z ní neuvěřitelná ženskost. To, že byla skoro o dvacet let starší než já, tedy nehrálo roli. Zapadali jsme do sebe jak kostičky lega. Láhev impozantního gaillardského vína byla takřka prázdná, já měl popito z piv, ona z vína. Přetáhla si šálu přes prsa. (Tehdy mezi námi nepadla zmínka o penězích, o něčem tak malicherném, takže jsem vždycky všecko hradil já - víno stálo osm set. To byla pro představu zhruba šestina mé výplaty tehdy. Byl by krutý psychologický omyl mě pokládat za nepřejícného, ale vskutku jsem si často přál, aby něco zatáhla ona, zvlášť když pobírala na děti tolik přídavků! )

Byla nicméně můj miláček, dovolával jsem se jí a nevyhnul se často mírnému znechucení, když se po ní podíval nějaký chlap v jejím věku. Jako chápejte, lačně podíval, jak se dívají ti citoví i materiální upíři po zralé ženě vyzařující vášnivou ženskost! To všechno se zrodilo ne v dýni mé padesátiprocentní meruňkovice (v hlavě jako), nýbrž se to odvíjelo přímo před mýma očima. Záměrně jsem si ji přitahoval blíž k sobě, dotýkal se víc jejích stehen a vůbec dělal, jako by byla mou metresou již jistou. Jako jó, šukali jsme, ale tak já měl jiné starosti ve dvaceti, no ne snad? Staral jsem se hlavně o to, abych poznal co nejvíc dívek a ne o to, abych pečoval o stárnoucí matku čtyř dospívajících dětí, které měla s čtyřmi různými chlapy. Sorry jako.

Přesto, když jsme se seznámili, v deset na diskotéce, říkal jsem si, že bych byl naprostý blázen, kdybych s ní šel. Spojovala v sobě podle prvých nahodilých vět prvky orientální závislosti na chlapech (na tom stavu, kdy jsou v jeho područí a můžou mu prát ponožky atd.) a českého šosáctví a já se navíc tehdy domníval, že nosí nos malinko nahoru. Byla samozřejmě extrémně přitažlivá na svůj věk, což malinko posunovalo mé námitky stranou. V případě, kdy bych měl být postaven před okamžité rozhodnutí, by zvítězila instinktivní touha po dupačce a nikoliv její případné a třeba vybájené charakterní nedostatky. 
Vyšli jsme z chladného šenku hnáni jediným společným přáním. Udělat si dobře. V uličce mezi dvěma obchody s alkoholem seděla na zemi vychrtlá stařena, zahlédl jsem jen rozpadávající se bezbarvý obličej, Johanka mě ale honem táhla pryč, jako by měla lepru - a vskutku, bylo to, jako kdybych viděl zosobněnou marnost, poslanou na zemi proto, aby nás, kališníky lásky, zmátla! Sotva jsme se dostali na bezpečnou vzdálenost, vysvětlila mi překotně, že je to stará a zubožená žena, kterou zničil démon Absintu. Říkali jí tady Lady Ex, protože prý kopala panáky absintu vždycky na ex, dokud neztratila vládu v nohou a nemusela být upoutána na kovový invalidní vozík. Ten jí ukradl její poslední partner, snědý dráteník Josef, již zesnulý. Chodí teď mezi obchody po rukách a prosí o špetku něčeho na spravení chuti.