sobota 5. února 2022

Miluje ten pocit uvnitř

V místnosti zavládlo ticho. Za okny větry duly v mohutných poryvech. Arnošt už chtěl vstát a zklamaně odejít, když to ticho bylo prolomeno kadencí slov. "Můžeme to spolu zkusit, ale jen když mi budeš dávat část výplaty," upřeně mu zírala do očí, on se jí díval níž. "Nemám teď lehké časy a každá kačka je dobrá," vemlouvala se. Pozvedl oči k jejímu zraku, který se setkal s jeho.

Vrátil se až za tmy. Tvářil se o něco lépe. Čpělo z něj pivo a nešel od dveří úplně jistě. Usadil se vedle ní ke stolu a snažil se působit vyrovnaně.
"Souhlasím s návrhem, který jsi mi předestřela."
"Tak to jsem ráda," usmála se.
"Budeme to ale dělat třikrát týdne, ne míň.
"Může být," řekla, ale koutky jí zacukaly.
"Polib mě."
Natáhla se k němu a chtěla ho políbit, když tu jí udeřil do nosu silný závan piva. 
"O tom nebyla řeč," posmutněla.
"To je jen výjimečně. Musel jsem přemýšlet. Víš přece, že nejsem žádná násoska."

Později osten bolesti pronikl její křehkou skulinkou a když oddechovali po skončeném čísle, otázala se jej nazdařbůh.
"Poslyš, když ty jsi ten vystudovaný kněz, co si myslíš o tom, že Bůh je schovaný v chlebu?"
"Podle mě na tom může být zrnko pravdy. Chléb je čistá potravina, navíc má svou tradici a historii, mohl by si vybrat chléb."
"Na druhou stranu, kdyby byl trochu vynalézavý, tak se změní v něco, co se nikdy nevyčerpá, takže by mohl být přítomen Na tomto světě pořád, ale myslím že chléb dává větší smysl než třeba pivo, ne?"
"No to se mě neptej, já raději pivo než obyčejný bílý chleba," pokrčil rameny. Usmála se.
Políbila jej na hruď. 
"Jsi jen můj, můj jedinečný pán. Spolu ovládneme živly."
"Pokud se nebudeš spouštět jako s Ondrou. Vím, že jsi mu nebyla úplně vzorná přítelkyně."
Nic neříkala, ale trochu rudla.
"Nebyla jsem s ním happy, víš? Nudila se a užírala samotou. Ale s tebou jsem, tebe nikdy nevystavím veřejnému výsměchu na facebooku naší vesnice."
"Já vím, jsi anděl, má lásko," pronesl a políbil ji na ňadro.

Byli spolu už dva měsíce a pořád to klapalo. Říkala jen to, co je podstatné. Netlachala naprázdno. Za to jí dával osm tisíc čistého. Stýkali se třikrát týdně. Co bylo zvláštní, bylo to, že ho neustále překvapovala novými vynálezy na poli milování. Hrála si třeba na doktorku nebo na archeoložku v Tróji, jindy přišla navlečená v latexu, později si přinesla řetězy nebo pichlavé jehlice.

2 komentáře: