Není nic skutečné kromě snů a lásky

Za teplého počasí se po cestičce v parku a kolem ní poflakovali velcí kluci – kouřili cigarety, kouřili trávu, pili pivo, nejspíš klátili svoje holky a netušili, že jde kolem čahoun, který ještě nezasunul. Ondra byl pomník panice, či ještě lépe, bylo to ztělesnění panice ve své nejpomníkovější formě. Měl osmnáct let, ale nemohl stále najít vhodnou partnerku. Měl akné a nosil ledvinku, kterou si pamatujete z dětství od svého táty. Jedna dívka, o kterou projevil zájem, měla už kluka. Její kluk byl shodou okolností počínajícím motorkářem. Napsal jeho dívce dlouhou pohlednici. Ale na poště mu řekli, že když nezná přesnou adresu adresáta, nemůže to psaní poslat. Zatímco šel kolem velkých kluků, opilci se povalovali stokou. I spínací špendlík byl pro ně příliš drahocenný, ale na pivo měli vždycky.