Nemluvil mnoho, přesto dokázal přesvědčit

Někteří už mají ten dar a jiní k tomu přijdou jak slepí k houslím. Někteří vpravdě trpí, když mají vyslovit pár vět. Jsou to prostě pozéři. Nic takového jako introvertismus neexistuje, je jen lenost se bavit na veřejnosti nebo mluvit k ostatním - jako taková přezíravost. A tato se projevuje v paradoxu rozmaru jako něco, co údajně má sloužit ke cti. Jako introvertismus. 

Ale říkám, že nic takového není. Kdo je uzavřený, ten se může hezky rychle otevřít, a taky se otevře, když mu např. namíří bouchačku na hlavu a vynutí na něm peněženku. Proto mi tu nevykládejte, že znáte introvertky nebo že samy jste jednou z nich. Věřím vám tak akorát to, že umíte kulajdu, ale že jste citlivé a soukromé, to vám nežeru.

Však zavzpomínejte, schválně, holky - na vaše kluky, když vás drželi ještě pěkně v blízkosti těla. Byly jste třeba na výletě, jen vy a on. Někde u řeky, u nějaké tišiny, kde jste daly průchod nespokojenosti třeba tím, že jste ho nařkly ze sobectví nebo něco podobného, co vy už tak umíte.

Třeba jste ho pak svedly... jako že omylem, jenže bralo vás na pláč, na krajíčku u dlouhých řas slzy, tak vás povalil někde v rákosí a tam už jste se postaraly o to, aby jste se nemusely rozcházet... vyšlehaly jste tam svá těla dosytosti.

Jenže ten blb neměl kondom a vy jste nebraly antikoncepci.. a Postinor váš doktor už neměl v krámě půl roku. Bylo to v hajzlu. Naboural vám plány tím, že se do vás udělal. Ten třesoucí se uzlíček nezodpovědnosti pak týden nevolal, nenavštěvoval vás atp. Jenže zas přišel, olízal vám paty a vy jste ho vzaly na milost.