pondělí 15. listopadu 2021

Za těch večerů, kdy se obilí vlnilo ve slunci

Utrousily jste někdy lež? Řekly jste někdy něco, co si ani při nejlepším svědomí nemůžete připustit, že by bylo založeno na pravdě? Tak počkejte, já se ptal dřív. Nezáleží na tom, jestli lžu jak tisknu já, ale jestli jste takové maličké mršky i vy... moje kůzlatka, která si tady chodí číst, když je přítel kolem desáté večerní poprosil, aby zhasly mobil a vyply noťas. A že vás tu chodí požehnaně, to je bohužel taky pravda.


Bohudík...


Nebylo-li by vás, nenapsal bych ani řádku, jste můj trvalý zdroj inspirace a taky jste můj pořádný hřeb do rakve. Jistě jste některé z vás aspoň už poznaly, že já patřím do vepřínu... ale to neznamená, že když si tady v tichosti čtete, že tam nepatříte taky...



Nicméně, abych neztratil nit.


Válely jste se někdy až do oběda v posteli po prohýřené noci? Měly jste aspoň jednu v životě prohýřenou, ne? Pokud ne, tak prosím, lžete samy sobě, mně nikoliv. Ptám se vás znovu, spaly jste někdy třeba do deváté ranní a pak se válely do oběda v posteli? Pokud ano, podle nejnovějších studií slovutných vědců jste ty špatné, jste nemocné. Jakákoliv interakce mimo okamžité vstaní z postele prý v mozku vzbuzuje negativní emoce, které se pak promítají do celého dne, ne-li života. 


Tak tedy poslouchejte a slyšte. Už nikdy nepařte a už nikdy se pak nepřevalujte v loži. Škodí to šedým buňkám mozkovým.  Aspoň se vynasnažte, vyplatí se vám to... To vám radí stuprum, 


                                                                                                                                                    služebník.

Žádné komentáře:

Okomentovat