Tady neznamenám ani hovno

Vypadal jako zplihlý černý pes, ale ta čubka po něm letěla. Nesnášel jsem ji za to. Dala přednost cigošovi s předkusem přede mnou. Nosil křiklavě zelený plášť, který jsem na něm viděl každý den. Točila se mu z něj hlava, kdykoliv se jí objevil před očima. Pro mě to byl nevycválaný cigoš, ale ona by kvůli němu skočila do propasti... 

Však jsme se taky o něho pořád hádali. Naučila se každou sobotu chodit do salónu krásy, aby měla každý týden jiný přeliv - pro něj. Jednou mi tak hodila pytlík plný mincí na stůl. "Za tohle s Budulou pojedem k moři," oznamovalo mi suše. 

"Tak si jeďte, pane bože. Máte úplné jmění, kupte si tam vilu. Dělte se, vy kurvy," začal jsem vřískat.

"Jedeme," vřískla. "Ale chtěla jsem tě poprosit, jestli bys nás nehodil na nádraží."

Nemohl jsem uvěřit vlastním uším. Její hlas byl měkký, hebký, skoro jako samet, když se mě ptala na to nádraží. Usmívala se i jaksi měkce, hebce.

Měl jsem dojem, že sním nebo spím. Měl jsem taky hroznou žízeň na rum. Podíval jsem se znovu na váček s penězi, který zbyl na stole. Najednou mě napadlo, že obojí zle sloučit, snění i pití.

"Dobrá, ale teď dva večery nepřijdu domů, musím se zlískat."

"Tak jo, nechoď, stejně tady budu s ním," řekla tiše jako myška, skoro pro sebe. Nedívala se mi přitom do očí, spíš to pronesla jen tak mimochodem.

Už jsem vám vysvětlil, že jste desperátky nejhrubšího zrna, že nemáte ani tuchy o sublimnosti, asociálnosti, radikálnosti, podvodech, vůli a ani o jednání. Čekáte, kdy vás klofne nějaký asertivní čokl z korporátu... máte to vyjasněné, to je fakt.. a až přijde tento pan Dokonalý, vyvrhnete mu mládě stejně nízké, jako je on. 

Nezažily jste periody naprostého tápaní, vždy vás vedli k rozumnosti, ke stádnosti, k zblbnutí. Nevíte, co je kouření, čtení, psaní, fet, alkohol, nevíte ani, co je to suverenita. Nevíte, jaké to je, přešvihnout se, mlátit hlavou o radiátor a být soudním příkazem donucen trávit čas na uzavřeném oddělení v psychiatrické léčebně, protože vás zhaftla nejčernější deprese!

Jediné, co dovedete vyklepat na stroji, je ubohý výpis, souhrn činností, jež jste ve dne zvládly vykonat. Ale kdyby na jedné ze sta stran se nalézal jen jediný zápis o nudě, bylo by to mnoho. Nedokážete se ani královsky nudit, tak jste zvrtané. 

Pes s sebou nosil domů vítr a mrazíky a vůni jablek, která měkla pod stromy. Měl jsme toho zpropadeného psa odstřelit, jakmile začal churavět, jenže osud rozhodl jinak. Klíště ho vysálo, sebralo mu i rozum, ale neumřel na boreliózu. Bohužel. Bohužel ne. Stal se obětí znásilnění. Ano, čtete velice správně. Můj pes byl přejetý, zostuzený jiným psem - a sice ohromným, potetovaným černým rottweilerem.