Potíž je v tom, že tady je moc ženských

 Svaly ducha se trhají, 

svaly vagíny spínají, 

podobný princip, odlišné výsledky

teď najdi, hledači, vhodné prostředky ) ) )

Nemusíte se ničemu divit. Jestli čtete Dickense, zkazíte si kompletně iluze. Je tak škrobený, tak za každou cenu poplatný realismu, že v devatenáctém století ho prostě museli dávat za vzor žáčkům v hodinách tvůrčího psaní. Říká se dodnes: nejhezčí povídky - vánoční povídky Charlese. Jo? HOVNO!

Koledy, koledy můžete zpívat Štěpánům, ale nikdy, opakuji - nikdy - jim nedávejte číst nic vánočního od Dickense. Ale nemluvme již o tom, v téhle studni není dost vody.. pro psaníčka. Pokušení ďáblů, Herakleitovy cesty a rozcestí, to, co vždy uklouzává, aniž by se přisálo, to je něco pro tyhle Štěpány, pro tyhle radostné nýmandy, kteří jsou vašimi kluky! To byste hned je viděly ve správné perspektivě, a rychle by vám docvaklo, že jsou s vámi jen proto, aby si udělali dobře. Cokoliv, co je náročné, odvrhují. Ve skutečnosti jim na vás ani za zbla nezáleží. Chcou jen intenzivní šuk, to je pro ně vrchol života. Mají dvacet, pětadvacet, třicet. Ale i kdyby měli padesát, pořád jim budou vstávat čůraci ne proto, jaké jste, ale jak vypadáte. Jste pro ně jen kus. Prázdná kapsa masa. Není afektu, jenž by měl moc nad sexuální kognicí. Svět - a představitelé světa - muži, chtějí se jen pářit. Neznají lítost, svědomí, vinu, pokání, jen rozkazy služkám a naplnění tělních dutin. Neznají ani nenávist, ani povržení. Neví, co je pravá láska, splynutí mozků. Jen pocit rozkoše, jen knedlík do úst, jak se říká felaci... nebo se jí tak říkalo - možná někdy. Dotýká se mne to pramálo, protože nejsem na kluky, ale řeknu vám, kdyby mi někdo sdělil něco tak převratného, jako jsem vám sdělil já v tomto článku, asi bych se šel rovnou na jedličce oběsit. Prakticky jste jen mrtvé cytoskelety.. pro pány, pro převážnou většinu obyvatel pánů.¨

No a co jinak? Halloween. Blíží se. Svátek všech svatých, jak se říká. Papírové lebky a čarodějnice byly spáleny, protože se už neprodávají a rubáše duchů byly s ostatním prádlem uloženy v policích až zase do příštího podzimu. Co ještě? Tykve. Pamatuji se, jak jsem fotil tykve před sedmi lety. Stály tu jako... no jako by to byl jen výrobek, určený k prodeji. Pamatuji se, že mě to hluboce ranilo. To už nikdo neumí ocenit tu tradici? Vedlo mě to k týdenní fundamentální nejistotě o osudu lidstva. Ne že by každý musel vidět oživlé dýně vřeštící k studeným podzimním hvězdám, když se řekne Halloween. Ale magické symboly na zamrzlých oknech, aspoň to by mohli... 
Nejhorší je, že děti neví, co je pantomima, neví, co je všecko to mlhavé, nevysvětlitelné a vzdálené, co se vybaví, když si pro tebe jede bezhlavý jezdec...

Co jsem zas zažil v baru. Nelíbilo se paní po půlnoci, že se mám k jiné slečně. Začala po mně vyjíždět. "Moc na mě neřvi, opice," řekl jsem vlídně, usmívaje se přitom sladce, "nebo ti dám přes držku."

Nechal jsem ji napospas noci. Ale našel jsem v druhém baru tak osmnáctiletou kočku, která se ráda nechala pozvat na panáka. Štípl jsem ji později do zadku, když jsme tančili a ona na to: "Vy jste, pane, setřel pel mého panenství."

A takové to tady je...