Když jsem od ní po dvou hodinách odcházel na autobus, pomyslel jsem si, jak mohla příroda stvořit takovouhle bytost, aniž ji vtiskala aspoň nepatrnou jiskřičku lidského pochopení? Nešukali jsme, ani jsme se nepolíbili... Nikdy v životě můj orgán tolik nebouřil životem. Dotýkal jsem se jejího pantoflíčku a ona mě šimrala nožkou na bradě... ale to bylo v kostce vše. Její běloskvoucí zoubky občas odhalily růžový jazýček, ale k ničemu se stále neměla! Silně reagovala na různé mé vpády, hlavně na doteky na stehnech.
Všechno, co říkám, musíte brát na padesát procent. Ale i tak zůstávám tím nejzajímavějším člověkem, jakého v životě potkáte! Pravda se ostatně musí nejméně třikrát nadsadit, protože každý rozumný člověk bere druhého vážně jen z poloviny.
Ne, ale vážně. Něco vám povím. Aby se dalo v dnešním světě přežít, člověk musí být rozeným imoralistou. Skeptikem. Musí být jako slepice, pro kterou si jde hafan do kurníku. Nemít páteř. A poslušně jako ovce hopsat za ovčáčkem. Věřím, že vy, co to tady čtete, jste jako chasa. Chasníci a chasničky. Budujete si ty živůtky jako svého druhu korálky. Vítězství je, když posbíráte celé okruží. Cítíte se jako vítězky. Ale vítězství, co je to jiného než další porážka, přesazená jen ze zemského bláta dočasně do nebe? Dlouho jsem vás, darebačky, měl rád - jako mívám rád koťata nebo hezké holky. Ale vy nejste ani hezké, předpokládám. Proč byste jinak šmejdily na nejméně pravděpodobném místě na webu, kde nejspíš najdete jen urážky na svoji osobu? Jste podle mého anarchistky, jste nihilistky, jste desperátky, jdoucí vědomě za svým určením. Za manžílkem, za domem, za titulem, za prací za padesát čistého, za hovny, za životem, který není ani v náznaku citovým a který je bez vlivu a bez sublimní svéhlavosti. Poznání, vůle, duch, toť jsou pojmy, které vám navždy zůstanou odepřeny. Zašijete se v těch pražských škamnách, věčné studentky vystudujete ekobiologii v padesáti a až budete ve vysloveném nadbytku umírat, budete tak bezkrevné, jako je cukr bílý.
Žádné komentáře:
Okomentovat