středa 8. září 2021

Tepaná za kafe s kámoškou

Nedávno sem potkal Filípka. Scházeli jsme se kdysi v kroužku Anonymních alkoholiků. Přibral od té doby, tváře mu zbrunátněly přes ty tučné obědy, co si nyní dopřával místo režné a oči trochu ožily. Filip Macura nebyl žádný primitiv, měl chytrý výraz právníka z firmy Maršálek & synové a lišácké brýly s nejmíň pěti dioptriemi, jež jeho vzhled činily ještě intelektuálštějším. Prozradil mi hned ze startu, že se zasnoubil, pozval mě na turka do nedaleké restaurace a vypadal, že se co nevidět rozbrečí štěstím, že na mě na této málo frekventované ulici narazil. 

Ale nebyl by to Filip, aby kromě těch drobných radostí, jež mají potkat každou živou bytost, neměl v záloze také vyprávění smutné, ba strašlivé. Které se mi taky dost rozpakoval vyprávět, ale z kusých narážek na ně jsem pochopil, že právě o to mu šlo. Vypovídat se někomu, kdo jej nebude soudit a kdo mu, pokud to bude v jeho silách, ulehčí v jeho trápení. Tím, že si vybral mě, se samozřejmě netrefil, ale bylo to fuk, příběh už se točil jak film v cívce a nehodlal jen tak skončit...


Iveta ho potkala po tom, co už abstinoval. Viděla, že je chytrý jak rádio a vydělává nejmíň v průměru o dvanáct tisíc víc než ona. Dala si dvě a dvě dohromady a protože už nechtěla po zbytek svých dní dělat uklízečku v tom ošklivém salónu krásy, řekla si, že s ním nic neztratí. Brzy se začali stýkat intimně a za týden se k němu nastěhovala. Byla to pořádná samice, s dvojkami kozami a terčíkem zadku plného estrogenu, měla rudozlaté vlasy nápadných krasavic a její srdčitý obličej s nadmíru zelenýma očima doplňovala mladá plnost tváři, jež ještě zdůrazňovala krásu jejích ostatních rysů. Celkem bys neřekl, že by měla problém sehnat si galána do společnosti. A to ona jaksepatří věděla, proto se kurvila jak divá, hlavně kolem dvacátého roku života, když cítila, že její atraktivita nezná hranic a že může splachovat mužská srdce do záchodku svých orgasmů, kterých bylo ostatně pomálu, protože žádný ji nedovedl pořádně uspokojit. Později, když si nabrnkla hlasového herce (nebo jak se jim říká), který nezvládal svou agresivitu a tloukl ji, až měla modřiny všude kromě tváře, neboť té nepochopitelné krásy se nedovedl tknout, jak sám při třetí sklínce absintu v nočním lokálu s ubrečeným ksichtem tvrdíval, ji eskapády s mladíčky i staršími, zralejšími typy přešla. Měla dost co dělat, aby ji končetiny zůstaly přilepeny k tělu po všech těch mláceních, takže ji ani nenapadlo je roztahovat někomu dalšímu. Když už myslela, že ji snad zabije, rozhodla se, že vykoná plán útěku. Oznámil ji, že na víkend si zajede na pánskou jízdu a ona pochopila, že to musí být buď teď nebo snad nikdy. Vzala si kolem čtvrté ráno v sobotu třináctého září svých pět švestek (tampóny, líčidla, umělé nehty), zubní kartáček, klíčky od auta, kreditku a celkem vzato se jen rozjela do Českého Krumlova, kde žila její sestra. 

A tady se začíná ta smutná část. U její sestry jí nepřivítalo rozpustilé žvatlání Davídka, který by se k ní vybatolil až před vchod. Nýbrž tam stál on, Ctirad, onen hlasový herec, který tolik nezvládal svůj kumšt, že si na něj musel vypůjčovat výkřiky sexuálních bohyň, jak je tloukl. Usmál se na ni a ona pochopila, že tady dnes umře - bude jí buď mučit, že mu chtěla utéct, nebo ji znásilní a pohodí polomrtvou jak hračku u odpaďáku. Nikdo jí nebude věřit, že se jí kdy bez souhlasu dotkl, nevznikne nárok na MeToo, protože semeno do ní nikdy neronil a vždy po styku si dal záležet, aby z ní otřel veškeré stopy blízkosti, jako vlasy a chlupy a řasy atd. Její sestra byla zatím nahoře svázaná u topení s roubíkem přes smyslné rety. Abych to neprotahoval, zapomněl jsem zmínit, že si taky vzala do kabelky nůž a před tím, než ji měl v plánu uchopil za paže a smýkl by s ní tak, aby mohl dveře zavřít, ho bleskurychle bodla do krku. A pak jej bodala do ledvin a plic, do sleziny a do oka, počínala si jak divá, jak pravá zrzka. Naštěstí pak vysvobodila sestru a těla se zbavily - zabalily do prostěradla, naložily do kufru (uff, ale byl těžký jak kámen) a pak vyvezly k Úpě, kde ho mrštily do hlubin, kde ho unesl proud někam, kde už to nemusely řešit.

1 komentář: