Pot ze strachu

Holky nejsou nijak složitý. V tom je jejich potíž. Něco maličkýho jim slíbíš a často dostaneš všechno, co chceš. Rozumíš mi. Vezmi si svýho tátu. Vezmi si pana Rucháčka staršího, tvýho souseda. Ti měli vždycky harémy... a nijak zvlášť zajímaví cápci to nebyli. Vlastně byli dost jednoduší. V tom je vtip, rozumíš. Být co nejjednodušší kretén - a čočky slečen budou upřeny jenom a jedině na tebe... si pamatuj!

Už za dva týdny jsou volby. Tak koho jste volily, dámy? Šéfa občanské strany demokratické? Pana Fialu, slovutného profesora? Nejoblíbenějšího svůdce mas? Nebo snad Babiše, individualistu a hardworkera, který vypouští zmatky života z úst, jež nelze legitimní cestou umlčet? Která z vás je pro Zelené, která zas pro kormidelníky Pirátů? Velmi mě zajímá, která jste co volily, vyvoláváte totiž ve mě romantické představy. Tyto úvahy však zarážím, jak se je snažím uvést v soulad s okolnostmi, které probíhají tady na blogu. Což značí, jinými slovy, že když o sobě nedáváte znát, nemohu vědět, co vlastně podnikáte. Nemohu vám pomáhat. 

Doufám, že máte mimořádně dobrou náladu, i když třeba spíte jen tři hodiny denně. Že se bavíte se svými kluky o klimatologických změnách. O sondách vyslaných na Slunce. A o podstatě času a hmoty. Vidím vás před sebou v podobě pavoučice, které ve věčně bdělé póze obtáčí vlákna kolem své oběti... 
Pavučina jste ... a pavoučice!