Citově mě nezasáhlo skoro nic.. od doby, co jsem málem vypustil duši.. z nešťastné lásky... mě máloco zasáhlo. Sice jsem od té doby byl dva roky v léčebně... ale nikomu to nevyčítám, rozumíte? A lásce už vůbec ne. Je to hodná holka, má sice rodinu s úplným vychcánkem... ale co je mi do toho. Je to jejich svět! Moje dimenze je určena láskou k té holce, ne k její pošahané rodině! Ten ohava je nemožný. Tlustý jak poleno a od pohledu eunuch. Kolik hodin denně jí může sledovat? Chodívá s ní i na dámské jízdy? Jak naložil s dopisem, který jsem jí kdysi odeslal? Snad ho nespálil, dokud si ho v ruměnci tváře nepřečtla. O tom dopise se mi zdálo měsíce. Sděloval jsem jí, že ji miluji a že se odevzdávám do jejího náručí! Sliboval jsem, že udělám vše, co mi přikáže. Nejsem nijak zvlášť typ na lásku, nejsem posedlý, chápete, ale tady jsem asi udělal něco, co ji popudilo. Nahlásila mě zdvořile na policii a poslala na mě ukrajinské vrahouny. Ti mi dali co proto, vybili mi dva zuby, zlomili žebra, no chápete.. málem jsem chcípl! Ale to mě neodradilo od lásky k té slečně.
Kdybych chtěl, pokračoval bych ve vášnivých vyznáních až do skonání světů! Ale já jsem rozumný stuprum, já nikdy nežebrám, nikdy se neprosím o lásku! Posílám jí e-maily už dvanáct let a pořád mi odepisuje jen kompjůtr: stojí tam něco ve smyslu: "e-mailová schránka byla zrušena, nebylo možno doručit!" Ale to neznamená, že si to nepřečtla, to jen znamená, že schránka, to úložiště, nefunguje... fyzicky ten e-mail, ty e-maily čte, všechny si je před čtením přehrává a roky předříkává... je to prostě moje pusinka, moje malá princezna... moje ******.
Tomu říkám oddanost. :-)
OdpovědětVymazat