pondělí 13. září 2021

Co si za to budeš přát?

Je mi osmadvacet. Co jsem si za tu dobu užil? Vojnu, školu, která stála za prd, jednu holku, co jsem přefik... ne. Už je toho akorát dost. Chce se mi řvát, že to nestačí! Třeba mému strýci je šedesát šet a ještě ani jednou nebyl u doktora... jeho storky stojí za knížku, je to sympaťák, hulí jak fabrika... ale nejsem on! Já chci žít! 

Démon mého studu

Chrchel, co pluje tam, kde ti to utrhne

Prasklá žárovka, která pukne do oka zrovna, když se díváš


Tak nazval strýc příběhy svého zvráceného života. Začal po šedesátce sepisovat memoáry, jako nějaká roková hvězda... jako nějaký pošahaný Ronnie Wood. Na mladá kolena chytil kolik pořádných kusů. Říkával: "Když to máš za pár, vzpomeň si na má slova, radši si užívej každý den. Stáří tě naučí dívat se na svět jinejma očima. Ty si ještě nedovedeš uvědomit, co to je smrt. Ale já už chodím kolem a se vším se loučím, víš? Každý pohled na krásu, kterou si člověk nedovede jako mladej uvědomit, si beru ok s sebou do hrobu..."

"Kroutíš hlavou."

"Ale ne, stýčku, to jen.. je toho na mě moc. Já chci jen žít, nejsem ještě tak starej."

"Neonanuj tím slovem, fakt."

"Tak co musím dělat, abych žil?"

"Ale ty nemusíš nic, ty tu ještě budeš ještě čtyřicet let. Užiješ si a poznáš stejně jako já, že to uteklo strašně rychle. Jó, mladej, já už toho mám za sebou. Třeba bitvu o Ostravu. A z naší roty jsem jedinej naživu. A to do toho chodím padesát let na ryby."




Ve výčepu. Jsem rád, že zatím sedím. Nic jsem si neobjednal. Jdou mi na nervy. Cítím jejich pohledy. Chci tiše sedět a čekat. Nic si neobjednám. Raději předstírám opilost.
Snažil jsem se kouřit, zapálil jsem si cigaretu, ale ejhle, spálil si přitom řasy... a cítil ten pohled. Smáli se mi. Určitě se mi smáli.
Nikomu z nich nevoní vlasy senem. Nikdo z nich jako já nepláče za sentimentální písničkou, která se táhne za kytarou.
Moje opilost je tak evidentní, že ji už nemusím předstírat. Chvíli to hřeje a pak to studí. Neobtěžuji se ani chodit už do rohu se vymočit. Chčiju pod sebe. A ty jejich oči. Seru na ně. Seru na všechny.

1 komentář:

  1. Tak nevím, když píšeme na blogy, zda už také nezapomínáme žít :).

    OdpovědětVymazat