Když jsem se v pětadvaceti letech rozstonal, řekl o mně ve společnosti jeden jemný pozorovatel: "Víte, S. žil odjakživa jenom takhle", a sevřel prsty levice pevně v pěst, „a nikdy takto!" a svěsil otevřenou ruku volně přes opěradlo židle.
A vyslovím další pravdu, že totiž všechno veliké, co tu je, je tu "navzdory", uskutečnilo se navzdory žalu a mukám, chudobě, opuštěnosti, tělesné slabosti, neřesti, vášni, navzdory tisícerým zábranám!
Stařenka se pohybovala malými krůčky, při nichž šoupala vlněnými bačkorami po kobercích a starých parketách, a sledovala přesnou cestičku mezi objemným nábytkem přeplněným různorodými věcmi – skleněnými cetkami, oprýskaným porcelánem a rámečky se snímky z dávných životů.
Cupitání je společné pro male děti, baletky a starce.
OdpovědětVymazat