Bisexuální školník v Tatrovce

V klasické rétorice je svět naruby účinný topos, mobilizuje lidi k odporu, vyvolává pocit neudržitelnosti - slepci vedou vidoucí, děti poroučí starcům. Nemůžete se pak divit, že ve vaší realitě jsou v čele přizdisráči, kteří zavírají své poddané sráče do konzerv bytových jednotek a chtějí po nich platit nelidské nájmy! Jenom Jana a Pavla byly v celém baráku jiné a majordomus Honza by se jim oběma určitě moc rád podíval pod sukně. Nikdy ho při něčem takovém doopravdy nepřistihly, ale tu jeho odpornou žádostivost z něj cítily. Procházely kolem něj a on se na ně sice přímo nedíval, ale cítily ten zvláštní, netečný pohled až v kalhotkách. Raněné, chromé zvíře mělo chuť na obcování... Bylo jim něco po dvacítce a ostatně slušně vydělávaly, kdežto jemu táhlo na čtyřicet a peněz měl akorát tak dost na to, aby se postaral o sebe a svou slepou matku. Byl závislý na sledování porna, a proto taková Jana pro něj byla víc než jen nájemnice. Vypadala totiž líp než herečka porna. Páchly mu nejenom šaty, ale páchl z něj i alkohol, zřejmě narychlo vypitý.
"Au", zaúpěl, když šla kolem. Připomínalo to výkřik plavce, který se dostal příliš daleko na moře a volal, aby ho někdo viděl.
"Co je, pane Smrku?"
"Nic, jen mě chytlo v kříži. Pamatuj, Jani, že za tři dny máš termín."
"Žádný strach, budu to mít."

"To bych ti radil, Jani," usmál se významně a odhalil řadu zkažených zubů. Až přijde na to, že mu hnijí, možná vyhledá zubaře, pomyslela si. "Teď utíkej."

Nic neřekla, jen otevřela těžké dubové vstupní dveře a zmizla za nimi jak poryv vánku. 

Celý den ji pronásledoval déšť. Samozřejmě byla v kanclu, kde jí tolik nevadil, ale když vyšla ven, třeba naproti do papírnictví pro roli účtenek, stačilo se projít v tom poli kapek a byla na kost promoklá. Pak si nějaký čas nemohla ani sednout k stolu, protože byla provlhlá jako houba a cítila to i na kalkotkách  - cítila se nadobro bezmocná, asi jako oběť tužeb zhýralého stalkera. Den pokročil a prsty se jí pátravě pohybovaly po klávesnici stroje. Byly to ruce výkonné a ani na ně nehleděla a i kdyby hleděla, tak by je neviděla. Něco jí bušelo v hrudi - v hrdlu jí zazněl zvuk, jako by měla zvracet, ale nezvracela. Jen myslela na Honzu Smrka. Té noci, když se vydala domů, zhoustla mlha a noční Prahou se neslo houkání sýčků.