Někdy je zkrátka kruté se vzdát snů. Obřích snů, pro které jen dýcháte. Ať jsou to statky, nebo lidé nebo jen obyčejné směřování do neznáma. Ale taky je to občas ta nejlepší možnost. Co děláte, můžete udělat pro své bližní. Nebuďte takoví sýčci, nehrabte jen své poklady. Rozdělte se. A poznáte, jaká pokladnice ve vás nachází úložiště. Jen ta plocha tam je pravá, zbytek je šunt, zbytek jste sociální vy, teoretičtí vy, zaláskovaní vy. Nic z toho nemá budoucnost. A pokud přece tyto vazby, tyto sloupce vaší trpělivosti trvají, pak to jen znamená, že nebyly ty dílce skládačky opravdové, protože nic, co za něco stojí, netrvá věčně... snad vyjma lásky k jedné slečně! Přemožte pýchu, děti, pomožte zvířatům, lidem a nakrásně i sobě.
Recept je prostý. Mějte rádi.
Třeba smutně rádi. Ale rádi.
Jen radost se počítá ve světě škarohlídů a zamindrákovaných slečen s trvalou!
Čím budete na ztracené lidi hodnější, tím spíš se z nich nestanou darebáci. Nebo zoufalci. Vyvrhelové vzešlí z bahna! Nymfomanky toužící lačně sát libovolný pyj, policistky s obušky většími než jejich umělá ňadra! Všechno to a ještě mnoho dalšího je na světě jen z toho důvodu, aby vás to vykolejilo. Ale co musíte, toť prostota, usebranost. Vyjít na pole. A naslouchat jednotvárné, půvabné písni baboček, které vás nikdy neomrzí, protože v nich není žádná špína a vypočítavost. A až přijdete v noci dom, třeba z vinárny, tak si jen tak pokláboste s kocourem. Uvidíte, že vás začne mít rád i on, ten částečný ťulpas! Avšak znovu, jak čistý ťulpas, jak hodný prosťáček, potají čichající vůni vaší kolínské nebo parfému. Kdo by neslavil, když vás mají tak srdečně rádi i vaši mazlíčci? Kdo ví, třeba posléze se najde nějaký váš obdivovatel i mezi lidmi. Propukne v šílenou, nezměrnou zamilovanost a začne vás vyhledávat po vašich koupelnách, po barech. Jen se usmívejte, občas se mu s mírnou nechutí poddejte, když to jinak nejde, protože takové divy se nedějí denně, on i vy jste dosáhli něčeho zázračného!
Žádné komentáře:
Okomentovat