Tyčinka či tampón?

Vyšel jsem si do parku, rozhlížel se. Co mě zaujalo - osoby, lidi? Třeba nějaká slečna něco přes dvacet, která četla knihu, a štíhlý opálený kluk, jenž zasněně cucal konec vyhaslé cigarety, který doslova civěl té holce na nohy... ta holka mohla mít i devatenáct, třeba studovala.. na maturu.. a ten kluk mohl být její stalker.. to je fuk, ale měl bedáry v ksichtu a ona byla fakt náramná buchta... taková, co se sama klade do postýlky... co se v ní rejdí jazýčkem.. a nepřestává se, dokud není potence vyčerpána...Typická rovnice... bez řešení.

Pak jsem viděl další čtenářku, mladou krásnou ženu s temnýma očima. Byla sama. To je šance pro chlíváky. Jenže prst, kterým držela hřbet knihy, obnaženě ukazoval, co žádný z nás nevidí rád - visel tam kroužek... znak oddané věrnosti.

Podívala se na svého kluka s výrazem dívky šokované překvapením. Rozdával si to s její nejlepší kámoškou ze střední v jejich posteli... Eva, která byla k ní zády a její dlouhé vlasy jí sahaly téměř až k zadku, se teprve teď částečně obrátila.
"Není to tak, jak to vypadá, Eliško," pokoušel se zachraňovat situaci.
"Jasně, vy tu jako zkoušíte divadlo, ne?!" nabírala již k řevu a moldánkům.
"On za nic nemůže, to já ho svedla, Eli," přispěla svou troškou do mlýnu Eva. "Chtěla jsem ho jen poprosit o doučko z dějepisu, ale vypili jsme po panáčcích a nějak se to zvrtlo." Abychom nebyli k Elišce nespravedliví, oba lhali. Procházkou z baru k nim už všechny účinky whisek dávno vyprchaly. Šli tam za účelem mrvení se.

Musím se přiznat, že byli úkladní jako Malkolm a Donalbain. Eva se pomalu před ní oblékala, nejprv kalhotky, pak podprsenku, aby zdůraznila, o kolik hezčí má prsa než Eliška.
"Zabiju vás oba," zašeptala docela již zlomeným hlasem. Oba viníci se nejdřív podívali na ní a potom jeden po druhém. Eva se usmála. 

"Vždyť jsi slabá jak moucha, nezabila bys ani mě, natož Viléma. Dostala bys po čuňi," uchichtla se.