Laskavým teplem vléval se do ní a pak se do ní bouřlivě vlil

Povím vám něco, co neví živá duše. Příhoda, která mě zlomila na duchu i na tělu.

Táhnul jsem to s jednou holkou kdysi. Jmenovala se třeba Aňa. Byla dobře situovaná a z její ofinky voněla různá drahá mýdla. Ze mě zas v té době zaváněl charakteristický pach vypitého alkoholu. Potkal jsem ji na pařbě. Pověsil jsem se na ni a začali jsme spolu randit. Přišla na to, jaký jsem, asi po týdnu. Do té doby to bylo všechno v cajku, ale pak objevila, že vedu víc než jen jeden prostý a srozumitelný život. Začaly jí do plánu zapadat všecky díly skládačky a vší silou se snažila vyprostit z našeho svazku. Když už to vypadalo, že uteče mimo město, přišla za mnou a třásla se na celém těle. Nadávala mi do ďáblů, snažila se shodit před všemi přáteli (i když ti to o mně dobře věděli) a vyhrožovala, že pošle dopis mým rodičům, ve kterým jim vyloží, co jsem za synáčka. Podíval jsem se na ni pobaveně. 

Začala se ještě víc třást a pak se stalo něco, co jsem nečekal. Vytáhla z kapsy bouchačku. Samozřejmě jsem nevěděl, co to bylo za zbraň, ale vypadala skutečně. Roztáhl jsem před obličejem prsty obou rukou a klekl si na zem. To gesto bylo dostatečně výmluvné, mělo jí naznačit, že se vzdávám! Že mě může sice zastřelit, ale bude to jen pomsta. Že lepší bude, když si prostě od sebe dáme pauzu, když se rozejdeme... Trvala na tom, že se musím vzdát svého parazitického žití a objevit s ní možnosti žití autentického. Její krásné, nakadeřené, světlé kaštanové vlasy se třpytily jako čerstvě umyté a tehdy mi připadala tak vážná, že jsem jí vše odkýval a řekl, že se tedy všeho vzdám a vykročím spolu s ní vstříc životu, jakkoliv těžkému a nepohodlnému. Asi po týdnu jsem udělal zas něco, co překročilo veškeré meze a ona jen s obrovskou slzou na tváři nasedla na rychlík do Děčína a odjela...