Pavoučí pomazánka

Bylo jí čtrnáct a účastnila se celorepublikové soutěže v pojídání langošů. Poté, co se umístila na stupni vítězů a stala se v naší prdelí lhotě něčím jako celebritou, šel jsem za ní a požádal ji o číslo. Ozvala se asi za měsíc, po dlouhých a mučivých výčitkách a marném rozmýšlení. Šli jsme do čajovny, protože tam chodí čtrnáctky nejradši. Nabídla mi hned zkraje granadilu, prý je na ní závislá. Ochutnal jsem to podivné ovoce a došel k závěru, že ještě není dostatečně zralé, což jsem se jí neodvážil přiznat. Já měl úplně automaticky v igelitce několik langošů, protože jsem myslel, že jí jen je. A taky mohutnou, nesmírně jemně vytvářenou šišku, asi poněvadž voní po smrčích, po borovicích. Myslel jsem, že dívky mají rády les. Je tam takový klid a vládne tam harmonický řád silnějšího. Zklamalo mě, že byla úplně tuctová. Zajímaly jí kompletní hovadiny, instagram, batikované hadry, koně. Koně?!, to jako fakt? Koní dicky, možná. Nechápal jsem, jakou holku by mohla zajímat zvířata tak náročná na chov a na nervy, jako byly koně, ty symboly imobility, jakou si nezaslouženě odnesl do hrobu i náš milovaný Superman.

Byl ve mně ještě kus někdejší něhy, ale pak, no prostě, posedla mě zvrácenost... filozofie tento pojem opomíjí, i když je klíčový. Je jedním z primitivních pudů lidského srdce, původní pracit, jež řídí vývoj lidské povahy. Cožpak každého drásaného nenapadá každou chvíli dopouštět se něčeho, o čem ví, že nemá? Porušovat navzdory rozumu to, čemu říkáme zákon jen proto, že to jako zákon chápeme? Tento duch zvrácenosti, pravím, dovršil můj pád, tato obstrukce duše štvát sama sebe, znásilňovat vlastní přirozenost mě přivedla na kraj zkázy.

Směju se, jak se při těch prohlášeních nyní nastydlý, velký vojevůdce světa neustále pokouší přesvědčit lidstvo o tom, jak zničí koronavirus. Vymaže ho z povrchu země.

Dnes vám navíc jako bonus ukážu domek Diogénes, který si zakoupil nějaký člověk v sousedství. Vyšel ho na pěkných padesát tisíc dolárků. Jedná se o pokus jak žít autonomně v džungli velkoměsta. Jsou tam solární panely, voda se sama čistí atd. Spí tedy zatím na podlaze, protože tam kromě sedaček ke spaní není určeno nic - leda stůl. Avšak interiér a výhledy jsou jedním slovem úžasné, však posuďte samy. Takhle na mrakodrapu máte celé město jako na dlani! Oproti sudu proslulého filosofa úplný komfort!