Kolosální koloušek

Kdysi musel být rovný a namyšlený, ale čas z něj udělal houbovitou hroudu s nosem posetým hrubou sítí kapilár, to čas z něj stvořil silného alkoholika. Jeho nejlepší kámoš připomínal Arta Garfunkela, toho zpěváka. Dekadentní obličej zpěváčka na kůru, vlasy jako po elektrických šocích. Dohromady byli nepřemožitelní. Žádná dívka jim neodolala plivnout urážku do zničených tváří. První se oženil, a vydrželo mu to dva měsíce, do rozvodových papírů napsal: Když máte chřipku, nezvracíte každou  minutu a nemáte průjem od svítání do soumraku, kdežto s ní nepřetržitě serete do vlastního hnízda. Druhý byl pověstný proutník, místo ženitby volil každý týden jinou. Vždy, když s nějakou právě skončil, mohli z ní zrovna opláchnout krev hadici, píchal je do všech otvorů a kam se mu akorát zalíbilo. Byl to vysoce výkonný sociopat a hraniční porucha, pomatený poeta a vyznavač Džugašviliho. Zůstat s nimi coby dívka o samotě bylo jako zůstat se Satanem v sadomasochistickém křídle pekla. Zrovna byli s takovou dvacítkou v nějakém hradě a ačkoli chladný i když ne vlhký vzduch byl překvapivě svěží a bez zápachu plísně, provoněný jen vápencem, jejich těla byla zpocená žárem touhy. Dívka venčila pejska, myslím, že retrívra. A obdivovala taková ta nahastrošená brnění pověšená na zdech.

Jak to asi skončilo? Dívka si odnesla největší komplex svého života. Už nikdy později nechodila s chlapci na rande a vůbec se stranila mužů. Vzhledem k tomu, že blog je jak splachovací, můžu na něm přiznat věci, které bych se nikomu neodvážil svěřit. Tak tedy: v určitou dobu svého života jsem dělal vyhazovače v striptýzovém klubu. Trochu mě to ponižovalo, a taky chlápci, kteří tam chodili, nedovedli ocenit mého génia. Jenže jsem tam potkal Elišku, se kterou jsem se intimně sblížil. Byly to nejhezčí dva týdny mého života.

Sen z včera

Záclony mého lůžka byly v plamenech, hořel celý dům, vše lehlo popelem, požár pohltil veškerý můj majetek. Zahynula v něm i ona, má láska. Den po té události jsem se šel podívat na trosky domu.