Postrčená

dneska sem byla na nějakym extra trapným mejdánku, že jsem měla 100chutí těm vyjetejm zmrdům vytrhnout houby z ruky a sežrat je za ně. všude kam jsem se podívala nějakej zasranej rezatej ginger hipstr s šátkem z rybí sítě kolem krku, vintage mozkem a batikovanou prdelí. co nevypadalo jak dítě přírody tak se oblíkalo z odpaďáku.ještě před odchodem na tuhle totál sračko párty jsem rozmrdala mobil na pidi mrdky a mylně si myslela, že tu nasranost tímhle ventiluju. ovšem naplnění svého přání jsem dosáhla až v momentě, kdy jsem při čekání na vlak vytáhla lavičku ze zastávky a umístila si jí ke kolejím pro lepší výhled na přijíždějící vlak. vneslo mi to do života pěkně komfortní pocit pro prdel.

takže dneska sem byla u psychogádži. nejdřív mi dala nějakej debilní test, kde bylo asi 130 ještě debilnějších otázek. jestli jsem milá k lidem, jestli jim důvěřuju, jestli mě cení, jak to mám dopíči já vědět? samozřejmě jsem tam poctivě vyplnila mé chování k lidem a ani jsem nelhala o svém zmrdění. taky jsem přemýšlela, jestli nepozmrdím i ji, jenže kdybych všechno napsala opakem, asi by mě zavřeli do temný místnosti, nasadili mi okovy a zavolali nějakýho vymýtače ďábla. no, tak sem jí to dala, chvíli sme kecali o sračkách, pak taky o mně. najednou z ní vypadlo, že mám prej "emo vizáž" a jestli vyznávám tenhle "styl" pro kretény. okamžitě jsem jí ujistila, že to, že sedím na židli zrovna u ní, neznamená, že jsem debilní a psychicky v píči jedinec.

následovaly ty debilní cákance na kartičkách - "cokoliv co tě při pohledu napadne mi řekni", řekla. nojo, jenže všechny ty "obrázky" vypadaly jak černý hovna a mrdky nacákaný a poté obtisklý na desku. ale protože jsem slušná a milá slečna, říkala jsem etice přiměřený hovna.

po dlouhém sraní s takovýma píčovinama mě poslala k psychiatričce, že prej by bylo VHOD mi pro začátek napsat nějaký neuroly a ať se za ní v listopadu stavím. ani sem nepoděkovala - opravdu jsem měla pocit, že nemám proč, řekla "naskle" a šla do píči. teda objednat se pro neurolky, který ale žrát nebudu. napsat si je nechám, protože to je fajn sjížďka a občas to něco přispěje do kapsy.

Už zítra tu přišpendlím začátek mého románu z prostředí české vesnice, románu velice propracovaného, temného a plného milostných zvratů i alternativních vztahových modelů, kterému snad žádná z vás nebude nic vytýkat, neboť je tak průzračný jak život sám. Nejvhodnější místo, kde se dá můj magnum opus (třetí za posledních deset let) číst, je u praskajících kamen nebo v klimatizovaném officu. Ale to je samozřejmě jen mé skromné doporučení, můžete si ho číst kdekoliv, to je vaše věc. Lze se jen modlit, že mu dáte like a odběr, případně pošlete penízky na patreon, abyste podpořily přímo zřídlo neuhasínající stuprumovy tvorby.